Jak Fuj Kluk (znáte z "Dark Tunes 2") ke svému jménu přišel? Co má společného s Depeche Mode? A s maskotem ze zmačkaných ubrousků pokreslených liháčem? Všechno se dozvíte...
SANCTUARY.CZ: AHOJ FUJ KLUKU! UŽ SAMOTNÉ TVOJE JMÉNO JE OTÁZKOU, KTERÁ SE OBJEVILA, SOTVA DORAZIL TVŮJ TRACK NA KOMPILACI – PROČ ZROVNA "FUJ KLUK"? JAK TĚ TAKOVÉ JMÉNO NAPADLO A PROČ?
Fuj Kluk: Ahoj, od první otázky po celý rozhovor na sebe budu průběžně prozrazovat, že různé aspekty celého projektu jsou vlastně takový „recyklát“. Proč „Fuj Kluk“?
1) Kamarád ze střední tímto slovním spojením častoval sebe i druhé při poklescích či neúspěších, časem se stalo součástí mé pasivní slovní zásoby. Souhlas k použití jsem si od něj vyžádal, myslím, že jsem ho pobavil a potěšil a doufám, že jeho novotvaru nedělám ostudu.
2) Pár let běhám po bolkówské Castle Party s tričkem „Fuj Kluk“ – to mě ještě nenapadlo, že se dopouštím formy pre-self proma. Od teď bude trochu narcistní ho nosit.
3) Mám pocit, že název celkem vystihuje, co divák/posluchač může očekávat.
4) Vedle seriózních a často cizojazyčných názvů ostatních českých temných uskupení by mohl vyčnívat. Díky za potvrzení, že se to povedlo.
SANCTUARY.CZ: SÁM FUJ KLUK SE ZATÍM NA SCÉNĚ TEPRVE TROCHU ROZKOUKÁVÁ, ALE MŮŽEME TĚ ZNÁT TŘEBA Z NĚJAKÝCH JINÝCH PROJEKTŮ?
Fuj Kluk: Hudební nápady si střádám 15 let od koupě prvních kláves (které jsem doteď neobměnil, ačkoliv se mi do nich před lety vylilo víno a horní oktáva se od té doby chová dost nevyzpytatelně). Z šuplíku věci tahám až teď. Podle reakcí okolí jsem i leckoho překvapil, hudební vzdělání mě totiž minulo a ani jsem nikdy s nikým nikde veřejně nehrál. Až skrz Fuj Kluka jsem si dokonce založil profil na Facebooku a kupodivu mě baví ho pravidelně obstarávat.
SANCTUARY.CZ: POKUD JSME TĚ TEDY NEVIDĚLI JAKO SOUČÁST NĚJAKÉ KAPELY NEBO PROJEKTU, ZE SCÉNY JAKO TAKOVÉ TĚ ZNÁME? POTKÁVÁME TĚ NA PARTIES, KONCERTECH A TAK? ZMIŇUJEŠ TŘEBA CASTLE PARTY...
Fuj Kluk: Večírky už vyloženě nevymetám, z relevantních akcí jsem si naposledy užil She Past Away a Project Pitchfork v Praze, přes deset let pravidelně jezdím do Bolkówa. Poslední roky můj párty život tvoří především spolupořádání libereckých „Nothing´s impossible with Depeche Mode“ spolu s Favourite Slavem. Jsme zvědaví, kdy se nám povede zrealizovat už dvakrát odložený patnáctý běh...
SANCTUARY.CZ: Z TVÉHO TRACKU "S BUBÁKEM" BYLA CÍTIT VELKÁ LÁSKA K LO-FI (AČKOLIV NĚKTERÝM TVŮJ FEEL PŘIPOMÍNAL TŘEBA STARÉ PROJECT PITCHFORK) – KTERÉ PROJEKTY PATŘÍ V TOMHLE LO-FI/SYNTH RANKU MEZI TVOJE NEJZAMILOVANĚJŠÍ?
Fuj Kluk: Nejsem úplně hudebním průzkumníkem, poslouchám osvědčené stálice a cokoliv nového nebo méně známého ze scény mi musí podstrčit liberecký gang… Tedy se bojím, že o „lo-fi/synth rank“ jsem asi ani nezavadil. V mém případě to lo-fi hlavně obhajuje často ne úplně dostačující technické provedení.
Kromě zmíněných Pitchforků (přirovnání mi tuze lichotí) a She Past Away nejradši poslouchám Deine Lakaien, IAMX, Placebo a i koncertně mě hodně bavilo Coma Alliance. Na celý život a nekriticky to budou Depeche Mode. Vždycky mě potěší, když se do temnějších vod namočí muzikanti, od kterých bych to úplně nečekal. Jeden příklad za všechny: Michael Patrick Kelly (ano, ten vlasatý hoch z Kelly Family) a jeho sólové album "Ruah" – temná religiózní melancholie, prostě paráda.
SANCTUARY.CZ: NAŠEL JSI NA "DARK TUNES 2" I NĚJAKÉ SPŘÍZNĚNÉ DUŠE? ZAUJALA TĚ NĚKTERÁ KAPELA NEBO PROJEKT Z KOMPILACE?
Fuj Kluk: Na celé kompilaci se mi líbí pestrost a dramaturgie. Že se na ní mísí zavedená jména s těmi novými (konkrétně já jsem se díky výzvě k účasti na Dark Tunes odhodlal veřejně prezentovat a vlastně i dávat nápadům nějaký tvar). Vždycky se kloním spíš k elektrárnám, z kompilace se mi v přehrávači točí hlavně GoLeave, Isiolia nebo „pitchforkový“ Kifoth. Dát si celou pětadvacítku pohromadě je ale taky super.
SANCTUARY.CZ: JAK NÁM POTVRDIL I TVŮJ SOUČASNÝ SINGL "DO NEBÍČKA", NEDÍLNOU SOUČÁSTÍ TVÉ TVORBY JE I GRAFICKÁ PODOBA PROJEKTU. VĚNUJEŠ SE ANIMACI NEBO VŮBEC VÝTVARNU I MIMO FUJ KLUKA, NEBO TĚ NAOPAK PRÁVĚ ON K TOMU DOTÁHNUL? POVĚZ NÁM VÍC O SVÉ VIZUÁLNÍ TVORBĚ.
Fuj Kluk: Pracuji jako kameraman a střihač, dělal jsem několik klipů libereckým kapelám, koncertní videoprojekce (jednu dokonce už přes pět let používají Tata Bojs (spolu s MIDI LIDI moje tuzemská srdcovka)), s Das Funus jsme natočili pár písniček. Hlavně ale hrané věci a vždy pro někoho, s někým. Fuj Klukem jsem se potřeboval sobecky autorsky realizovat. Vždycky mě bavilo kreslit, nechtěl a neuměl bych to ale dělat na zakázku. Na Fuj Kluka mi stačí papír, fix, skener a je to. Spojení obrazu se zvukem je pro mě zásadní, jedno bez druhého bych prezentovat nechtěl (do videa můžu taky napsat texty, protože mám potvrzený pocit, že mi sem tam není moc rozumět – no jo, to lo-fi…).
Například ale maskot/logo/titulní postavička není obrázek. Po střední jsme založili kulturistický klub Imaginárium, protože jsme se věnovali turistice po kulturních památkách (krycí název pro výlety po lese s flaškou) a vyrobili si maskota ze zmuchlaných ubrousků pokreslených liháčem, který nás všude doprovázel. Tohoto vyfoceného „Imaginárního přítele“ jsem si teď vypůjčil jako své alter ego.
SANCTUARY.CZ: KDYBYCH TI ŘEKL, ŽE MI FEELEM TVŮJ VIZUÁLNÍ RUKOPIS V NĚČEM PŘIPOMÍNÁ TŘEBA TO, CO DĚLÁ KITTCHEN, JAKÁ BY BYLA TVOJE REAKCE?
Fuj Kluk: „Nejsi první,“ řekl bych já. Jeden známý mi to taky psal a díky němu jsem vlastně Kittchena objevil. Možná nejsem tak vnímavý nebo nemám odstup, ale osobně tenhle dojem nesdílím. Kdybychom se oba zařadili do nějakého nadžánrového pásma, zobecněním podobností z většího počtu projektů by mi třeba nějaká spřízněnost docvakla, zatím ale bohužel…
SANCTUARY.CZ: Z TVÉ TVORBY SE ZDÁ, ŽE FUJ KLUK JE DOST SOUKROMÁ AŽ INTIMNÍ VĚC, ČILI NEJSPÍŠ I ZŮSTANE PROJEKTEM JEDNOČLENNÝM, VNÍMÁM TO SPRÁVNĚ? NEBO UVAŽUJEŠ O ROZŠÍŘENÍ SESTAVY?
Fuj Kluk: „Je to tak,“ řekl bych teď. Celý výrobní proces je soukromý a témata intimní. Nejde vyloženě o terapii, ale díky Fuj Klukovi se mi daří vyrovnávat se s negativními pocity a událostmi. Nechat je na sebe působit, přetavit je v inspiraci, textem i muzikou je zhmotnit, zlehčit je naivním videem a nakonec z nich mít vlastně něco jako radost.
SANCTUARY.CZ: A DOKÁŽEŠ SI PŘEDSTAVIT, ŽE BYS TŘEBA MOHL ASPOŇ S NĚKÝM UDĚLAT NAPŘÍKLAD SPOLEČNÝ TRACK? TŘEBA PRÁVĚ S NĚKÝM Z KOMPILACE? A POKUD ANO, KOHO BY SIS VYBRAL?
Fuj Kluk: K Fuj Klukovi bych z podstaty projektu nikoho nepustil, i když třeba zvukový inženýr nebo kdokoliv, kdo aspoň trochu rozumí všem těm křivkám a číslům a hejblatům, by ho rozhodně pozvedl. Pak by to už ale nebylo ono – aspoň pro mě ne. Za sebe nevím, čím bych mohl nějaké spolupráci hudebně přispět – v rovině klipu nebo vizuálna představu mám. Každopádně jakákoliv nabídka ke spolupráci by mi lichotila a navzdory varování či odrazování dotyčného bych byl rád.
Historicky jsme s kamarádem pracovali na „pokojových“ coverech (on na kytaru, já na klávesy). Autorsky jsme se ve stejné rovině pokoušeli realizovat s jiným kolegou, výborným klavíristou. Hudebně nás to ale každého táhlo trochu jinam – prostě jsem mu ty melodické kompozice kazil různými elektro pazvuky.
SANCTUARY.CZ: A CO FUJ KLUK A KONCERTY? TED ZATÍM SPÍŠ V TEORETICKÉ ROVINĚ, PROTOŽE PES PROZATÍM DO KLUBU NIKOHO NEPUSTÍ...
Fuj Kluk: Mám představu, jak by mohla vystoupení vypadat vizuálně. Nedovedu si ale představit, že by mě na pódiu nezradila tréma a něco bych ze sebe dostal – ať už instrumentálně nebo vokálně. Ono i nahrávat doma sám vlastní hlas mi pořád přijde trochu zvrhlé. Zároveň mám rád, když na koncertě zní co nejvíc živé muziky a to bych opravdu sám neuhrál. Leda klavírní verze nebo s kapelou, to bych se ale styděl jim říkat, co a jak mají hrát.
Tak či tak, koncertní setlist by měl vydat aspoň na půl hodiny, což v mém případě dělá cca do deseti položek, s mým tvůrčím tempem půl roku na kus by premiéra přišla někdy za pět let. A to může být všechno jinak. U mě i s celou tou nešikovnou situací – na cizí koncert bych ale potřeboval vyrazit o něco dřív…
SANCTUARY.CZ: UŽ JSME "S BUBÁKEM" LETĚLI "DO NEBÍČKA", TAKŽE LOGICKÁ OTÁZKA ZNÍ – CO BUDE DÁL? POLETÍME "DO PEKLÍČKA"? UŽ MÁŠ ROZDĚLANÉ DALŠÍ TRACKY, NĚJAKÉ PLÁNY, CO FUJ KLUK BUDE DĚLAT DÁL? JE TŘEBA NĚJAKÁ META, KAM BY SE CHTĚL DOSTAT, CO BY MU UDĚLALO RADOST?
Fuj Kluk: „Do peklíčka“ přímo nespadneme, Fuj Kluka čeká spíš „archeologický průzkum“. S jistotou bude video opět plynule pokračovat v momentě, kdy skončilo „Do nebíčka“ (jen si musím ujasnit, zda se z hlavního protagonisty stala planeta, králičí nora nebo borůvka). Rád bych zachoval i hudební návaznost, kdy závěr předchozího počinu navodí atmosféru pro pokračování. Proto si myslím, že funguje pustit si „Do nebíčka“ bezprostředně po „S Bubákem“ – opravdu si to myslím, nenavádím a nenaháním počty zhlédnutí, ačkoliv potěší…
Za patnáct let jsem si nahrál desítky instrumentálních nápadů, slova píšu v současnosti, páruji je s archivem a celé znovu zaznamenávám a dodělávám. Základ skládám na klávesách, nahrávku tvořím v počítači. „S Bubákem“ je kompilát z let 2009 a 2014, „Do nebíčka“ mělo pevnou strukturu od roku 2012. Mám skoro hotový text k deset let starému šlágru na letošní léto, na příští zimu bych měl vytáhnout i ukulele.
SANCTUARY.CZ: DÍKY ZA ODPOVĚDI A POKUD MÁŠ POCIT, ŽE TU NEZAZNĚLO NĚCO CO BY MĚLO ZAZNÍT, TAK PRÁVĚ TADY JE PROSTOR..
Fuj Kluk: Zaznělo toho možná i víc, než jsem plánoval. Jedné straně děkuji za dočtení až sem, té druhé za stabilní podporu, „objevení“ přes kompilaci Dark Tunes a mnohaletou péči o českou temnou scénu. Mějte se fajne.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.