Ezechiel | 07.04.2017 16:12

Před chystanou pražskou koncertní premiérou jsme s dámami mluvili o umírání barev, labelu Solar Lodge, devadesátkách, počítačových hrách, XIII. století, ponorech do surrealných světů a dalších zajímavostech.

SANCTUARY.CZ: AHOJ AELETH, JAK SE MÁŠ? CO S TEBOU DĚLÁ PŘICHÁZEJÍCÍ JARO?

Aeleth: Ahoj, mám se dobře, děkuju. A díky taky za tenhle rozhovor, už se moc těším na brzké hraní v Praze! Pro mne jaro vždycky znamená, že všechno roste a prospívá. A že se po chladu zimy vrací teplo. Mám ráda jaro, ale miluju i podzim, kdy všechny barvy zemřou a všechno se pokojně odevzdá zimě. A zima… zima je především tichá. To se mi líbí.

SANCTUARY.CZ: HNED PRVNÍ OPRAVDOVÁ OTÁZKA SMĚŘUJE NA JMÉNO KAPELY LA SCALTRA. ZKOUŠELI JSME K TOMU NĚCO NAJÍT NA INTERNETU, ALE JEDINÉ, K ČEMU JSME DOŠLI, JE, ŽE V ITALŠTINĚ JE TO “MOUDRÝ”. ALE Z TOHO TEDY NEJSME PŘÍLIŠ MOUDŘÍ… CO TEDY TENTO NÁZEV ZNAMENÁ?

Aeleth: La Scaltra znamená moudrou ženu, která je zároveň prohnaná až vypočítavá. Je to žena, která zná své kouzlo a ví, co chce. Možná by jí někdo nazval čarodějkou… ale možná je každá žena čarodějka. Pro nás bylo důležité najít jméno, které je neobvyklé a nedá se potkat už stokrát předtím použité jinde.

SANCTUARY.CZ: JÁDRO KAPELY TVOŘÍ DVĚ DÁMY, COŽ NENÍ ZASE AŽ TAK BĚŽNÉ. JAK JSTE SE VY DVĚ DALY DOHROMADY? MYSLÍM TEĎ LIDSKY. JSTE TŘEBA SESTRY, KAMARÁDKY OD 12 LET NEBO TAK NĚCO?

Aeleth: Máš pravdu, dvě ženy jako jádro kapely není zas tak obvyklý úkaz, ale myslím, že pokud máš na své straně tu pravou osobu, tak není co řešit. A takovou osobou je pro mne Dae. Je to sestra, druhá polovina mojí duše, i když nemáme moc času, abychom byly v kontaktu pravidelně. Přesto je mezi námi toto spojení a... vlastně není moc, co by se o tom dalo povědět. Je to parádní, a pokud bych to v životě neměla, určitě by mi to moc chybělo.

La Scaltra - The Cat Lady

SANCTUARY.CZ: A JAK JE ROZDĚLENÁ PRÁCE MEZI ČLENY KAPELY? JSI JEDINOU AUTORKOU HUDBY A TEXTŮ?

Aeleth: Já dělám takové ty úvodní práce na skladbách – zvuky, usazení zpěvu a tak. Zkouším to tak dlouho, dokud si nemyslím, že to k něčemu je. Pak to vezmu a pošlu Dae Widow, jaký z toho má pocit a jestli jí to inspiruje k další práci. Poslední zastávkou je pak Jay, který není pouze naším kytaristou, ale i technickým géniem stojícím za kapelou. On má kromě veškerých kytar na starosti míchání a mastering. Je skvělý v Aeon Sable a jsme velmi, velmi vděčné a šťastné, že je s námi. Svými kytarami přidává naší hudbě další osobní pohled. Čili výsledná skladba není jenom moje nebo jenom Dae nebo jenom Jayova, ale tak trochu od každého z nás.

SANCTUARY.CZ: PODLE TOHO, CO JSME SE DOČETLI, VZNIKLA KAPELA V PORTUGALSKU. JAK A PROČ?

Aeleth: Není to tak snadné, že by se dalo prostě říct “kapela vznikla v Portugalsku”, je to mnohem komplikovanější. Já a Dae Widow jsme byly v Portugalsku na koncertě podpořit Aeon Sable. Seděly jsme na pláži a Dae mi ukázala některé skladby, které před několika lety složila se svými bratry. Já na to hned: “Jéé, musíme spolu dělat hudbu, musíme spolu zpívat…“. Čili ta idea, že bychom měly udělat nějaký společný hudební projekt, se zrodila tam. To je pravda. Nicméně pojetí La Scaltry tehdy ještě nebylo definované.

SANCTUARY.CZ: A CO BYLO HUDEBNĚ PŘED LA SCALTROU. HRÁLA JSI NĚKDE?

Aeleth: Moje hudební kořeny jdou až do devadesátých let k mé školní kapele, která hrála takový melodický punkrock/hardcore. Byla to celkem sranda, měli jsme jediný koncert a nikdy jsme nic nevydali. Ale strašně nás to bavilo. Myslím, že to byl takový ten duch devadesátek – skoro každý kolem tebe měl hudební nástroj a chtěl dělat hudbu a založit kapelu. Tehdy bylo tolik skupin! A bylo to super. Devadesátky byly parádní. Fakt mi chybí. Nejen kvůli tomu, že Type O Negative tou dobou měli první koncerty…

Ale abych se vrátila k tématu. Poté jsem vokálně hostovala v několika různých kapelách a vždycky mne to táhlo ke gotice a částečně metalu. Čili jsem se rozhodla, že tohle je ten druh muziky, kterou chci dělat. Ty temné melodie, ta zkáza, ten žal, ta hořkost – žádná jiná hudba se mne nikdy nedotkla tak hluboce. A to je přesně to, co jsem chtěla dělat. Zpívala jsem v různých kapelách – growl a scream v black metalu a death metalu, ale stejně tak čistý zpěv pro spřátelené projekty. Vlastně doteď dělám i další věci mimo La Scaltru když mám čas. Ale toho času je málo. Nicméně letos bych chtěla vydat ještě něco kromě La Scaltry.

SANCTUARY.CZ: S KAPELOU JSTE VYDALI NEJDŘÍV DESKU “CABARET”. PAK VÁM U VYDAVATELSTVÍ SOLAR LODGE VYŠLO EPČKO “GHOSTS” SE ČTYŘMI SKLADBAMI Z DEBUTU. PROČ TAM BYLY JENOM 4 PÍSNĚ A KDO ROZHODL, KTERÉ VYBERETE?

Aeleth: Náš debut “Cabaret” jsme si dělali a vydali sami. Ty čtyři skladby na EPčko vybral sám Artaud a jsme vděční, že nám pomohl a vydal je pod Solar Lodge. Je to pro nás výjimečná věc, že zrovna on a jeho vydavatelství se rozhodli se o nás postarat. Myslím, že v současné době je skvělé mít label, kterému můžete věřit.

SANCTUARY.CZ: BUDE NĚKDY ŠANCE KOUPIT SI “CABARET” NA VINYLU? MY BYCHOM O TO DOST STÁLI…

Aeleth: Jo, o vinylech už jsme taky přemýšleli, ale poptávka je zatím velmi malá a výroba prostě příliš drahá, takže jsme se rozhodli to v nejbližší době nedělat. Ale kdo ví…

SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME DÁVALI DOHROMADY JARNÍ KONCERT A NEZÁVISLE NA SOBĚ DOMLOUVALI AEON SABLE A VÁS, NETUŠILI JSME, ŽE JSTE VZÁJEMNĚ PROPOJENÍ. MŮŽEŠ NÁM O TOMHLE SPOJENÍ ŘÍCT NĚCO BLIŽŠÍHO?

Aeleth: Kromě toho, že jsou to kolegové z vydavatelství Solar Lodge, jsou Aeon Sable taky naši kamarádi. A díky tomu, že můj kluk Jay je zároveň jejich kytaristou, vídáme se poměrně často.

SANCTUARY.CZ: NĚMECKÝ GOTHIC ROCK MÁ SPECIFICKÝ ZVUK. PROSTĚ HO PO PÁR TAKTECH ROZEZNÁŠ OD TŘEBA BRITSKÉHO NEBO FRANCOUZSKÉHO. ČÍM SI MYSLÍŠ, ŽE TO JE?

Aeleth: Myslím, že v hudbě jsou vždycky jemné rozdíly, ať je to gotika, nebo metal. Podle mého to způsobuje kultura dané země a stejně tak vlivy, kterým jsme vystaveni každý den – to všechno ovlivňuje hudbu. Osobně to ale nechci nějak rozlišovat – pokud se mi líbí, co slyším, je mi jedno, odkud to pochází. Často se až z následného pátrání dozvím, odkud ta která kapela vlastně pochází. Něco mne překvapí, něco ne.

SANCTUARY.CZ: ZVUK LA SCALTRY JE EKLEKTICKY VYCIZELOVANOU SMĚSÍ DARKWAVE, GOTICKÉHO ROCKU A DALŠÍCH VLIVŮ. ČÍM TO JE? INSPIRUJE KAŽDOU SKLADBU JINÝ ZVUK NEBO V ČEM TO VĚZÍ?

Aeleth: Díky za kompliment! Snažíme se o to, aby La Scaltra nezněla jako revival některé ze slavných kapel. Inspiraci si bereme z filmových scén, osobních vzpomínek, obrazů a metafor, z nichž utváříme skladby. Někdy se stane, že se ráno vzbudíš a máš v hlavě melodii. Já si ji okamžitě nahrávám, abych o ni nepřišla. A ten důvod pro žánrovou pestrost je asi to, že naši hudbu tvoří pocity a zkušenosti. A protože žádný den není stejný jako ten předtím, život není vždycky jen snadný a plný legrace, myslím, že se to ukládá do našich písní. Tohle je zvuk, který vytváříme ze sebe samých.

SANCTUARY.CZ: S VAŠÍM ZVUKEM A PŘÍSTUPEM SI VÁS DOKÁŽEME VELMI SNADNO PŘEDSTAVIT NA TURNÉ TŘEBA S TAKOVÝMI SHE PAST AWAY. ZNÁŠ JE, LÍBÍ SE TI JEJICH HUDBA?

Aeleth: Ano, známe She Past Away, jsou fakt super, dělají parádní hudbu. Pokaždé když jsem někde na party a zahrají She Past Away, parket se okamžitě zaplní tanečníky. To protože neudržíš nohy v klidu a prostě musíš tančit. Odvádějí skvělou práci. Zatím se asi s La Scaltrou necítíme na turné s nimi, ale opět – díky za kompliment!

SANCTUARY.CZ: A JAKÉ DALŠÍ SOUČASNÉ KAPELY TĚ BAVÍ?

Aeleth: Osobně poslouchám stejnou hudbu jako před 25 lety. Trochu jsem se tam zasekla u kapel jako The Cure, Type O Negative, Sisters of Mercy, Paradise Lost, My Dying Bride, ale i u čistě metalových kapel jako Morbid Angel, Carcass nebo Behemoth. Třeba poslední deska Paradise Lost patří mezi má současné nejoblíbenější alba. A kromě toho umělci jako Chelsea Wolfe nebo King Dude.

La Scaltra - Visions of Glass

SANCTUARY.CZ: VÁŠ ZÁJEM O VŠECHNO TEMNÉ JE EVIDENTNÍ, ALE ZÁROVEŇ VYSÍLÁTE JASNÉ POSELSTVÍ, ŽE NEJSTE PŘÍZNIVCI TAKOVÝCH TĚCH RÁDOBYTEMNÝCH SKUPIN, CO SE OBKLOPÍ DIVADELNÍMI REKVIZITAMI A TVÁŘÍ SE STRAŠNĚ ZLE. MÁM POCIT, ŽE TEN VÁŠ ZÁJEM JDE MNOHEM, MNOHEM DÁL A HLOUBĚJI. KDE SE TO VE VÁS BERE? ČÍM TŘEBA TRÁVÍTE VOLNÉ CHVÍLE MIMO KAPELU?

Aeleth: Když mám čas, věnuji ho studiu a hodně relaxuji. Je pro mne důležité se od věcí oprostit a to nedokážu uprostřed lidí a hluku. Hudba je ale mým stálým společníkem. Nic pro mne není důležitější než právě ona a lidi, které miluji. Mám ráda knihy jako „Temná věž“ od Stephena Kinga, Grimmovské pohádky nebo příběhy Cthulhu. Ráda se nořím do surreálních světů, takže mám ráda i filmy tohoto ražení, především horory. Moje oblíbené jsou „Živí mrtví“, „Lesní duch“ (Evil dead) a „Misery“. Nedávno jsem viděla „The Autopsy of Jane Doe“ – grandiózní dílo!

SANCTUARY.CZ: NA ÚVODNÍ STRÁNCE VAŠEHO WEBU SE PÍŠE “WELCOME TO WITCH HOUSE” – VÍTEJTE V DOMĚ ČARODĚJEK. ZAJÍMÁTE SE NĚJAK ZVLÁŠŤ O ČARODĚJNICTVÍ? A POKUD ANO, JAKOU FORMOU?

Aeleth: Witch house – dům čarodějek – je místo, kde působí síla. Nejsme nábožensky založení v takovém tom klasickém slova smyslu, ale věříme v energie a síly v kosmickém pojetí. Vesmír s veškerou svou magií je součástí všech živých bytostí, a když samy sebe nazýváme jistými čarodějkami, neznamená to nic jiného než ztělesnění této magie.

SANCTUARY.CZ: VAŠE OBALY DESEK I FOTKY MAJI SPECIFICKOU A PŘITAŽLIVOU ATMOSFÉRU, ČÍ JE TO PRÁCE?

Aeleth: Většinu našich obalů, fotek a podobně si děláme sami. Pro EPčko „Ghost“ vytvořil obal sám Artaud. Zkombinoval nás se svými nápady a je třeba říct, že Artaud je v mnoha ohledech silně tvůrčí osobnost, což velmi oceňujeme.

SANCTUARY.CZ: PRACUJETE NA NOVÉ DESCE. JE NĚCO, CO BYSTE NÁM O NĚM UŽ MOHLI PROZRADIT?

Aeleth: Z toho, co můžu odhalit - je to název desky, který bude znít “Freakshow”. To proto, že žijeme v době plné šílených lidí a událostí. Příliš mnoho show, příliš mnoho herců a příliš mnoho loutek, které chtějí být vedeny. Je to nepřirozené a umělé. A v našich skladbách se bude opět dát najít pravý opak. Také tu zpracováváme své vlastní zkušenosti a pocity. Všechno, co má v tomto světě tak málo prostoru. O tom bude „Freakshow“.

SANCTUARY.CZ: A USLYŠÍME NĚJAKÉ NOVÉ SKLADBY V PRAZE?

Aeleth: Ano, zahrajeme tu dvě skladby z našeho alba, ale můžu vám prozradit, že to nebude „Cat Lady“.

SANCTUARY.CZ: TO JE ŠKODA! MIMOCHODEM, ZROVNA TENHLE PRVNÍ SINGL Z NOVÉ DESKY “THE CAT LADY” JE JAKOUSI FANOUŠKOVSKOU POCTOU STEJNOJMENNÉ POČÍTAČOVÉ HŘE. ASI VÁS GAMESY BAVÍ, ŽE? A JSOU NĚJAKÉ DALŠÍ TITULY, KTERÉ BYS DOPORUČILA?

Aeleth: Ano, rozhodně! Počítačové hry mě baví už od dob mého prvního kompu, což byl Commodore C64. Teď si ráda zahraju survival hry na Playstationu jako Last of Us nebo Resident Evil. Opět je to způsob, jak se ponořit do surreálných světů, a to velmi oceňuji.

SANCTUARY.CZ: POKUD BY SIS MĚLA PŘEDSTAVIT IDEÁLNÍ SITUACI, VE KTERÉ BY LIDI MĚLI POSLOUCHAT VAŠI HUDBU, ABY JI DOKONALE PROŽILI, JAK BY TAHLE SITUACE VYPADALA?

Aeleth: Dostala se k nám zpětná vazba od lidí, kteří v různých situacích poslouchali naši hudbu. Jednou to byla třeba procházka po hřbitově, což je podle mého dost staromódní, ale zároveň moc pěkné místo k poslechu temné hudby. Někdo jiný nás ale zase poslouchal při odpočinku na slunečné pláži. A jedna dívka nám říkala, že si pouští La Scaltru, když se připravuje a maluje na party. Takže jak vidíte, ta „dokonalá situace“ je subjektivní a myslím si, že je to dobře.

SANCTUARY.CZ: ASI ANO. MIMOCHODEM, UŽ JSTE NĚKDY BYLI V PRAZE?

Aeleth: Já jsem v Praze nikdy nebyla a ani nikdo jiný z kapely. Navštívila jsem párkrát Polsko, odkud původně pochází moje rodina. Tedy, já už se narodila v Německu a moje polština nestojí za moc. Nicméně jsem nadšená, že se do Prahy podívám a s vámi všemi se tam potkám.

SANCTUARY.CZ: A KAPELU XIII. STOLETÍ, SE KTEROU TU HRAJETE, ZNÁŠ?

Aeleth: Ano, slyšela jsem o nich před pár lety. Líbí se mi hlavně ty jejich starší strašidelné věci a jsem zvědavá, jací budou naživo. Viděla jsem pár live videí na YouTube, ale podle mého zkušenost z koncertu se nedá nahradit žádným záznamem. Takže se moc těším a jsem zvědavá.

SANCTUARY.CZ: JE NĚCO DALŠÍHO, CO BYS CHTĚLA ŘÍCT NAŠIM ČTENÁŘŮM?

Aeleth: Za Dae a samozřejmě i Jaye chci poděkovat všem, kdo podporují naši hudbu. Rozhodně není samozřejmé dostávat tolik pozitivní zpětné vazby a hřejivých zpráv. Z toho máme opravdu radost a doufáme, že se vám bude líbit naše druhé album. A samozřejmě musím dodat – nepropadněte té „freakshow“ tam venku. Život je příliš krátký na to, rozčilovat se nesmysly. Přejeme vám vše dobré a doufám, že se potkáme v Praze.