V Bolkowě to zase utíkalo jako voda a i přes slibované rošády s počasím jsme si také v sobotu užívali ideální hudební dovolenou.

Demi: Pořádně se zrušit je zdá se dobrý návod na to, kterak si na festivalu opravdu pořádně odpočinout. Sice se člověku může ztratit pátek, ale zase je v sobotu čerstvý jako rybička. Po omrknutí front ve sprchách kempu jsem se jako rybička rozhodl vyřešit i ranní hygienu. Namočit, zatřepat a rychle ven. Po smočení došlo také na tradiční obžerství a po dvou obědech v rozmezí několika hodin a načerpání energie do telefonních přístrojů přišel čas vyrazit ku zpovědi. Tedy do kostela.

Tam už nás očekávalo pivo a pastor Maciej Mutwil, který od svého stolečku kázal v kápi s tváří skrytou v plynové masce. Projekt Dead Factory tak odstartoval ambientní sobotu v kostele. Už tradičně si fandové z lavic poskládali provizorní posezení, neboť na obrábění se tančit sice dá, ale je to fuška. Domácí sólista hlučel poměrně minimalisticky, jen občas se to celé zesílilo, výjimečně se v tom všem šramotu ozval i smutný tón kláves. Vystoupení mělo atmosféru, mělo projekci, ale v noci v malém klubíku by asi vyznělo intenzivněji. Už fakt, že tenhle sóloprojekt letos bude hrát i na Brutal Assaultu však dokazuje, že ambientáři si v Polsku přišli na své, neboť to zajímavější teprve mělo přijít.  

Já už však potřeboval nabrat trochu vzduchu a navíc se na hradě chystali moji oblíbenci The Cuts, takže jsme vzali kopec šturmem a omrkli comeback pětice z Piły. Jakkoliv mám jejich studiovou tvorbu hodně rád, předvedený výkon byl tak nějak poplatný hodině, která kapele připadla. Rozhodně jim to nehrálo špatně, leč chyběly tomu trochu větší kulky a přesvědčivost. Navíc kluci hráli dost novinek a na většinu hitovek se nedostalo. Potěšila tak aspoň „Anastazja“,„Kochać Cię Chcę“, pobavila svižná „Internetowy Troll“ a navnadila třeba nová „Supernikt“. Ne každý má na alternativní rock s polskými texty žaludek, ale stejně to i přes ne úplně přesvědčivý zvuk bylo milé.

Po civilních rockerech už to zase chtělo hrad trochu vymáchat v černé. Povolanými v tomto směru jsou rozhodně italští netopýři The Spiritual Bat, kteří vystaveni slunečním paprskům viditelně trpěli a i Rosetta sama si na nehostinnou výheň několikrát postěžovala. Přesto však kvartet, s očima skrytýma za skly slunečních brýlí, vystřihl příjemný set, který v celkově uondané atmosféře lidi příliš nenakopnul, ale rozhodně byl fajn kulisou k posedávání v trávě a odpolednímu oddechu. Nechyběl „Sacrament“, „Mosaic“, „Santo“ ani novější „Human Museum“, ale silnějšímu prožitku zkrátka prostředí nebylo nakloněno.  

Letos byl na hradě celkově akutní nedostatek akční elektroniky a bylo znát, že si toho návštěvnictvo ráčilo povšimnout, neboť s nástupem Læther Strip na scénu se konečně rozjela pořádná párty. Taťka s mamkou šlapou jako zamlada (myslím v přeneseném smyslu slova), mají parádní zvuk a perou do nás „Kiss My Deutschland“, „Crash (Flight 232)“, „Evil Speaks“ a další nekompromisní vály. A když už začíná show trochu uvadat, probudí ji znovu „Strap Me Down“ a hlavně – „Japanese Bodies“. To je prostě kolosální finále, které nikdy neomrzí a už teď se na něj těším i v rámci chystaného pražského koncertu dánského dua, které pokropilo fans pořádně živou vodou. 

Už se vám někdy stalo, že vám během koncertu oblíbené kapely spadly doklady do záchodu? Ne? No mně taky ne. A proto jsem neviděl začátek koncertu své oblíbené kapely. Takhle. Musel jsem na toiku a začínali Garden of Delight. Zvednu se z latríny a něco v tu chvíli bouchne. Prohledávám zadní kapsy a nemám doklady – tedy občanku, kartičku od kempu atd. Prohledávám obsah toiky a nikde nic neplave. Prohledáváme kolektivně vnitřek toiky a nikde nic. Vzdávám boj s žumpou a vydávám se směr kemp, vyřídit aspoň novou kartičku ke vstupu. U kempu nacházím doklady v boční kapse a jdu na Garden of Delight. Život prostě není prdel!

Nicméně. Když jsem tak pozoroval paprsek světla z telefonu, který klouzal po hladině obsahu toiky, vzpomněl jsem si na světlomet, kterým kdysi Artaud ozařoval fans během koncertů Garden of Delight. Máme tu tedy ne příliš elegantní oslí můstek zpět pod pódium, kde se konal jeden z návratů GOD. Střílelo se municí z aktuální „bestofky“ „Lux Aeterna“ a od prvních tónu bylo zřejmé, že co do síly, energie, majestátnosti i hitovosti tady jde o jiný level, než předvedl Artaud ve čtvrtek se svým projektem Near Earth Orbit. Dostal jsem přesně to, co jsem čekal a finále v podobě „Spirit Invocation“ bylo grandiózní. 

Beowulf: Sobotní menu nabízelo mnoho chutné krmě pro fanoušky dark ambientu. V kostele se představily takové projekty jako Desiderii Marginis, Phurpa, Nordvargr či In Sluaghter Natives. Na dva poslední zmíněné jsem se zašel podívat. Činorodý Henrik Nordvargr Björkk se představil se svým eponymním projektem Nordvargr. Ze svého pultíku vyzdobeného svíčkami, vonnými tyčinkami a jakousi dečkou, kterou zakrýval všechny nástoje, spustil svůj hudební rituál. Set se postupně měnil od ambientního úvodu přes noisovější pasáže až k rituálně rytmickému závěru, během nějž Henrik, který byl zjevně v dobrém rozmaru, rozdal do publika vonné tyčinky. Přijemné rozptylení od všech těch kytar a dunivých beatů.

Potom šel na řadu další Švéd Jouni Havukainen se svým známým projektem In Slaughter Natives. Set začal pěkně zostra hitovkou „Still Just Only Death“. Svůj temný mix ambientu a industrialu okořenil i projekcí z filmu Begotten. Ale i v té temnotě byl prostor na zábavný moment, kdy si Juoni vyžádal aby lidi mezi skladabami netleskali. Asi aby mu nekazili atmosféru.:) Oproti starším vystoupením, která jsem viděl, byla tradiční dvojice obohacena o perkusistu. Ze začátku mi přišly bicí nástroje až moc nahlas, ale pak se vše pěkně srovnalo a koncert se povedl, byť jsem od nich zažil i lepší. Atmosféře obou vystoupení trošku uškodilo, že se konaly v odpoledních hodinách, kdy do kostela i přes zakrytí oken prosvítalo denní světlo.

Nephilim: Hustota těl na hradním nádvoří na nejvyšší možné míře, klobouky kam se člověk podívá. Jak přiznal otravně rozžvaněný konferenciér uvádějící dění na hlavní stage, Fields of the Nephilim jsou takovým splněným snem organizátorského týmu Castle Party. Nephs se tu měli představit už před třemi lety, ale tehdy je Bolkówu vyfoukli agilnější pořadatelé nedalekého Brutal Assaultu (report zde).

Pozměněné intro dalo všem fanouškům naději, že bychom se mohli dočkat i nějaké novinky v repertoáru, vše ale zůstalo při starém. Poté, co si Tony Pettitt zapálil obligátní cigaretu na úvod, kapela spustila úvodní "Dawnrazor". Tu rámoval nepovedeně přeřvaný zvuk a zdálo se mi, že ani principál McCoy nemá svůj nejlepší den. Po pár skladbách jsem se tedy přesunul víc dozadu, ale Nephs prostě na Castle Party nebylo přáno (ostatně mám pocit, že letos zvuk na CP haproval nezvykle často).

Prosvištěli jsme zlatým obdobím kapely ("Moonchild", "For Her Light", "Psychonaut"), přes metalové vlivy ("Zoon pt.3", nejnovější singl "Prophecy) až ke grandiózním přídavkům ("Last Exit For The Lost" a závěrečná majestátní "Mourning Sun"). Carl byl neuvěřitelně hovorný (obecentstvu poděkoval dokonce třikrát!) a nasazení zachmuřené kapely bylo jako vždy stoprocentní, ale i tak jsem měl poprvé u jejich vystoupení pocit, že mocná aura, která vždy prýští z pódia, tentokrát nebyla až tak opojná. Polské publikum přesto své hrdiny doprovodilo bouřlivou atmosférou, za mě Nephs bohužel zůstali za očekáváním. Není vždy posvícení.

Demi: Sobotu jsme se rozhodli zakončit tancem v kostele, kde se role DJs zhostili domácí Serafin a Nowotny. Ti se slušně uvedli, pustili stejně tak geniální jako profláklý úvod "Carminy Burany" a vzápětí do lidí napálili elektroniku, která měla pokračovat v podobně mocném duchu, jako samotné ántre. Po chvíli se však začalo sekat CD, přeskakovat a provádět různé lotroviny. Zkrátka nebyl jsem v tom v boji s technikou sám. Nakonec jsme si i tak poctivě trsli a zase tak nekompromisní elektropalba od začátku do konce to taky nebyla. V prapodivném mixu doošlo i na IAMX, Clan of Xymox či The Cure. Tak rychle do stanů, než se do nás pustí slunce!   

Sobotní fotky jsme doplnili do naší galerie.
Videa nám poskytl Favourite Slave - děkujeme!

mohlo by vás také zajímat

Report z Castle Party 2024 – sobota, neděle

Report z Castle Party 2024 – čtvrtek, pátek

Lineup třicáté Castle Party je kompletní

Report z Castle Party 2023 - sobota, neděle