Demi Mortuus | 18.10.2024 17:35

Jak to dopadne, když se hororová autorka pustí do psaní pornopoezie?

Nelly Černohorská - Čuňazie
Vydal: Golden Dog, (53 stran)

Cesty páně a umělcovy jsou často nevyzpytatelné. Tohle platí i o jedné z nejzábavnějších českých autorek Nelly Černohorské, která se na hororové scéně uvedla nenápadnou variací na Jeníčka a Mařenku „Zlovolné bytosti“, kterou si určitě nenechte ujít, protože patří k nejsilnějším žánrovým kouskům, které u nás vůbec vyšly. Právě v téhle knize navíc najdete řadu erbenovských básní, které daly jasně najevo, že má autorka blízko k poezii. V novele „Oko čarodějnice“ zase naznačila, že krom hororu umí napsat vtipné a příjemně civilní postavy. Navíc se nebojí ani nic neskrývajících erotických scén. Když si to člověk všechno posčítá, pokrátí, poodčítá a podělí, nemůže ho zase tolik překvapit, že vznikla rozpustilá knížečka „Čuňazie“.

Několik kousků jsem četl ještě před vydáním a neskromně si musím přihřát polívčičku a říct, že jsem do autorky hustil, aby někoho k vydání donutila. Stalo se tak, nakonec nejspíš nikoho nutit ani nemusela a sbírku nakonec vydalo nakladatelství Golden Dog. Výsledek předčil veškerá moje očekávání. Musím uznat, že takřka geniálním tahem se stala spolupráce s ilustrátorem Alešem Čumou. Jeho obrázky sedí k textům vskutku dokonale. Mají moc hezké a čisté provedení, ale hlavně umí pomrkávat se stejným vtipem, pokušitelstvím a lehkostí jako sama autorka.

Najdete tu kratší poetické náladovky vyzdobené pikantními třešničkami, ale postupně přebírají prim delší a dějovější kousky. Postupem času jsem vyprskával smíchy čím dál častěji. Ono randění a schůzky za účelem sexuelních aktivit často přinášejí tragikomické situace. Ať už jde o člověčí nešikovnost, nesoudnost, nesprávné stravování, či nevhodné místo a čas. V podání Nelly mají tyhle trapasy mile hravou náladu, ale autorka nelení v pravý čas vložit do hry poctivý kus neomalenosti a necudnosti.

Vrcholem jsou pro mne v tomhle směru kousky jako „Alice a zahradník“ (...“Alice, má Alice! Už mi stojí hadice. Miluji tvou kůži bledou, kudy tvoje kroky vedou?“ Jednou takhle po obědě, v pololeže, v polosedě, v ruce laskal klobásku, mysle přitom na lásku…“), „Trapas“ ( V posteli večer při dobrém mrdu, ozval se sonorní zvuk mého prdu…) nebo „Tajné přání“ (Ona – mocně trůní. On – pod hnědou tůní. Překročili meze. „Už to z tebe leze!“). Autorka si šikovně hraje s detailem a primitivní košilatý humor bezvadně povyšuje svou láskou k českému jazyku a básnění.

Chcete li na chvíli upustit (nejen) páru a máte chuť na něco lechtivého, „Čuňazie“ je pro vás to pravé. Je vkusně nevkusná, poeticky nepoetická, poklesle povznášející a decentně prasácká. Navíc ji rozhodně kousnou i čtenáři, kteří se jinak poezii vyhýbají. Stejně jako ty hororové totiž i tyhle čuňácké texty pobaví i čtenáře básněním nepolíbeného. Odejde políben i odpaněn. Ale hlavně - pobaven!