Pavel Zelinka | 02.02.2023 17:17

Už v sobotu nás v pražském Underdogs' čeká, spolu s The Devil And The Universe, vystoupení v Praze dlouhodobě usazeného jednočlenného projektu Lamia Vox. Před koncertem jsme neváhali, a Alině, která za projektem stojí, položili několik zvídavých otázek, abychom se o pozadí jejího rituálního snažení dozvěděli více.

JSI VÝJIMEČNÝM ZJEVEM NA SCÉNĚ TEMNÉ HUDBY UŽ JEN TÍM, ŽE JSI ŽENSKÁ PERFORMERKA. JAK VNÍMÁŠ POSTAVENÍ ŽEN NA TEMNÉ INDUSTRIÁLNÍ SCÉNĚ?

Musím říct, že za poslední desetiletí se pozice žen na scéně výrazně změnila. V dnešní době se objevuje více ženských performerek vytvářející umění na kreativní úrovni, která je skutečně odvážná, svobodná a svěží. Před deseti lety bych toto nemohla říct. Pokud bychom měli těmto liberálním dobám za něco děkovat, pak je to fakt, že duch umělecké svobody a rovných práv byl konečně vyslyšen. Ženy získávají po letech zaslouženou pozornost, o kterou v západní kultuře usilovaly už od sexuální revoluce v 60. letech minulého století. Pokud nejste úplně obeznámeni s tím, jak to bylo dříve, doporučila bych zhlédnout úžasný film „Sisters on Transistors“, a pochopíte ten rozdíl.

JSI V KONTAKTU S JINÝMI HUDEBNICEMI ZE SCÉNY? NAPADAJÍ MĚ BESTIAL MOUTH, HIMUKALT NEBO BEWITCHED AS DARK...

Ne, nejsem v kontaktu s těmito hudebnicemi, ale zase jsem ve styku s jinými umělkyněmi, stejně jako s mnoha mužskými muzikanty. Zajímavé je, že za celou dobu fungování mého hudebního projektu jsem nespolupracovala s žádnou muzikantkou.

JAKÁ BYLA TVOJE CESTA K TEMNÉ RITUÁLNÍ HUDBĚ? JAKÉ IMPULZY TĚ K NÍ DOVEDLY A CO ROZHODLO, ŽE SES Z FANOUŠKA STALA AKTIVNÍM PROTAGONISTOU?

Jednoduše, můj temný a rituální životní styl. Prostě jsem začala skládat stejné věci, kterými jsem byla obklopena ve svém každodenním fungování. Nepamatuji si ve svém životě v žádné oblasti pouze „fanouškovskou“ fázi. Dávám přednost práci před adorací.

JAK VÝRAZNĚ TĚ FORMOVALA TEHDEJŠÍ RUSKÁ SCÉNA A JAK TA SE LIŠÍ OD TÉ, KTEROU REFLEKTUJEŠ V SOUČASNÉ DOBĚ V EVROPĚ?

Z otázky jsem trochu zmatená. Vždy jsem si myslela, že my vytváříme nebo formujeme určitou scénu. Ne, že scéna formuje nás. Nebo by to tak, alespoň podle mého skromného názoru, mělo být. Takže ne, ruská scéna mě neformovala, ale ani já jsem jí neutvářela. Odstěhovala jsem se ze země téměř okamžitě poté, co jsem začala vystupovat. Já a ruská scéna jsme tak neměli možnost sdílet mnoho dobrodružství. Přesto jsem jí vděčná za solidní začátek.

UŽ JEN PÁR TÝDNŮ A TVÁ DRUHÁ DESKA „SIGILLUM DIABOLI“ OSLAVÍ DESET OD SVÉHO VYDÁNÍ. JAKOU CESTOU SIS MUSELA PROJÍT, NEŽ ALBUM VYŠLO NA PRESTIŽNÍM LABELU CYCLIC LAW? CO PRO TEBE TATO KOLEKCE PO DEKÁDĚ ZNAMENÁ?

Páni, čas letí a jen já jsem mladší a mladší :). Nebo ne, vlastně nejsem. Od tohoto alba mám tendenci být stále méně „přísná“ a „seriózní“, a to mi dává úžasný pocit tvůrčí svobody, který ve skutečnosti fanoušci oceňují. Už je nenechám dlouho čekat na novou nahrávku. Omlouvám se, moji nejdražší obdivovatelé, že jsem zhřešila.

Pokud jde o cestu, kterou jsem musela projít než album vyšlo na prestižním labelu Cyclic Law, tak ta nebyla zvlášť těžká nebo tvrdá. Pokud se nemýlím (protože jsem mohla po deseti letech na některé věci zapomenout), Frédéric Arbour, šéf vydavatelství Cyclic Law, navštívil mé vystoupení na festivalu Wave Gotik Treffen. Po něm mi sdělil, že se mu líbilo, takže když jsem zkompletovala materiál na album, projevil o něj zájem a nakonec ho doopravdy vydal.

Jinak mám pocit, že „Sigilium Diaboli“ je dobré album, pořád se mi líbí. Je zaplavené vášní i vírou a nepostrádá dramatický osten. V dnešní době bych nebyla schopna něco takového složit.

V ROCE 2020 JSI VYDALA VÝRAZNÉ ALBUM „ALLES IST UFER. EWIG RUFT DAS MEER“. VYUŽILA JSI V NĚM VELKÉ MNOŽSTVÍ RYTMICKÝCH NÁSTROJŮ. TAKÉ MÁM POCIT, ŽE JSI VÍCE PODTRHLA SVŮJ HLASOVÝ PROJEV. JSOU JEŠTĚ DALŠÍ MOMENTY, KTERÉ BYS OZNAČILA OHLEDNĚ NOVÉ DESKY ZA PODSTATNÉ NEBO NOVÉ?

To je přesně to, o čem jsem mluvila výše. Toto album je příkladem tvůrčí volnosti, kterou jsem měla a mohla tak skutečně svobodně formulovat hlavní myšlenku v podobě, kterou jsem si sama zvolila.

Musím říct, že na rytmech osobně ujíždím. Jsem dospělé techno dítě milující dlouhé párties s brutální výdrží (moji bratři a sestry ve zbrani ví, o čem mluvím, haha), takže skládat tímto způsobem byla pro mě ta nejpřirozenější věc. V budoucnu se ode mne podobné muziky dočkáte více.

Důležité je základní poselství tohoto alba. Byla to svým způsobem moje óda na současnou epochu Fin de siècle, když vidím tyto temné a zajímavé časy, které se kolem před našima očima odhalují. Zítra bude starý smysl mnoha věcí nadobro pryč. Svět už nikdy nebude stejný, podobně jako my se se také měníme. Poprvé jsem se rozhodla začlenit do návrhu grafiky obalu desky texty, abyste s jistotou pochopili, jaké smysly a hodnoty jsme v tomto odvážném novém světě ztratili.

STEJNĚ JAKO SE MĚNÍ TVOJE HUDEBNÍ TVÁŘ, MÁŠ POCIT, ŽE SE MĚNÍ I TÉMATA, KTERÝMI SE VE SVÉ HUDBĚ ZABÝVÁŠ? JAKÉ JSOU NEJVĚTŠÍ MYŠLENKOVÉ IMPULSY, KTERÉ TĚ AKTUÁLNĚ INSPIRUJÍ?

Opět jsme částečně v odpovědi o otázku výše. S těmito tématy, která jsou pro mě velmi vzácná, jsem se na posledním albu rozloučila a kráčím dál s mírně hořkou pachutí ztráty. O aktuálních impulsech budete zpraveni, až přijde ten správný čas. Nechci prozrazovat nic předem.

V LOŇSKÉM ROCE JSI VE ŠVÉDSKU VYSTOUPILA NA SPECIÁLNÍM FESTIVALU VĚNOVANÉM VYDAVATELSTVÍ COLD MEAT INDUSTRY. JAK TEBE TVORBA ZDE PREZENTOVANÝCH PROJEKTŮ INSPIROVALA/INSPIRUJE?

Cold Meat Industry je historická epocha, která otevřela nebývalé rozsáhlé pole působnosti pro obrovské množství kreativních snah. Jako undergroundový hudebník, který se tímto druhém hudby zabývá, vděčím historii tohoto labelu za mnohé.

CO PRO TEBE ZNAMENAJÍ KONCERTY? BEREŠ JE ZA NUTNÉ ZLO NEBO SE JSOU NAOPAK MOMENTY, NA KTERÉ SE HODNĚ TĚŠÍŠ?

Určitě nutné zlo. To se ale brzy změní. Uvidíte.

CO CHYSTÁŠ A NA ČEM PRÁVĚ PRACUJEŠ?

Začínám velmi slibnou spolupráci, která pro mnohé může znít příliš drsně, zároveň pracuji na svém novém materiálu a ještě jednom překvapení :).