Po dlouhých letech se znovu zalesklo jméno, které dávno zapadalo prachem a vrcholem zmrtvýchvstání pražské gothic rockové party je debutové EP.
Cathedral in Flames - Children of the Blackest Hole
Vydal: Cathedral in Flames, (21 min)
Kdo si počká, ten se dočká. Tohle okřídlené přísloví platí u pražské kapely Cathedral in Flames dvojnásob. Gothic rock totiž hrnula už na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Debutové EP „Children of the Blackest Hole“ je však venku o nějaké tři dekády později. Zdá se, že si muzikanti splnili nutné životní povinnosti a po letech se jim trochu uvolnily ruce k tomu, aby se zase mohli věnovat tomu, co mají rádi. V případě Cathedral in Flames je to tedy gothic rock.
V době, kdy se smazávají hranice mezi hudebními žánry, přichází čtveřice našinců s čistokrevnou stylovkou. Zaplňují tak u nás jistou díru na trhu, protože XIII. století si takřka hraje vlastní ligu a zbytek netopýřích rockerů koketuje s dalšími vlivy od postpunku přes cold wave až po Daniela Landu. V těchto časech neváhají CiF vrazit klóbrc do čela a vyrazit po cestě, která je možná trochu zatuchlá a zarostlá pavučinami, přesto však bude někomu vonět víc, než moderní neóny osmdesátkových synth reinkarnací či drogami nasáklé ozvěny berlínského undergroundu.
Cathedral in Flames - Python
Po dramaturgické stránce je EP poskládáno poměrně netradičně, protože po dvou svižnějších gothic rockových skladbách tvoří druhou polovinu volnější a poklidnější kousky. Díky pestrým aranžím to však naštěstí neznamená velkou potíž. Úvodní klipovka „Python“ vysází většinu karet na stůl. Hned od začátku je totiž jasné, že vokál a bicí automat budou spíš do počtu a většinu hodnotnější práce nabídnou kytarové harmonie, mile tradiční postupy a šikovně udělané synťáky. „Red Car“ je potom přímočařejší rockovou skladbou, a pokud se Cathedral in Flames pustí do koncertování, potom bude určitě živě fungovat na výbornou.
Na druhou stranu však člověk dostává odvar z těch nejtradičnějších klišé, čímž je jasně dáno publikum, kterému bude nahrávka určená. Asi není náhodou, že úplný úvod titulní skladby zavání westernovou náladou a je jasné, na kterou stylovou legendu tahle drobnost může poukazovat. Jinak jde o baladickou věc, která by měla odhalit nedostatky vokálu víc, než svižnější songy, ale kupodivu tomu tak není. Phil Lee Fall se snaží víc zpívat a proti hluboko posazenému mručení, které občas zní trochu násilně, mi tady mírně připomíná barvou hlasu Jyrkiho z rock´n´rollových upírů The 69 Eyes (samozřejmě s přivřeným uchem). Naznačuje tak, že se má se svým zpěvem kam posouvat.
Předposlední věc „Hungry as the Grave“ je sice o chlup svižnější, ale zachovává si poklidný zvuk, který elektrické kytary spíš koření, než aby jej tlačily kupředu. Osobně mívám často problém s rádoby operními zpěvačkami v rockové muzice, ale vokál Ambry von Bernstein je tu, i na EP obecně, využit natolik šikovně a decentně, že jej naopak kvituji a cením. „Gunslinger´s Blues“ nás nakonec znovu vrací na vyprahlé pláně, přes které vás (možná) převeze parní lokomotiva a nezbývá než smeknout zaprášený klobouk, že ani tahle pomalá balada neunudila a možná i díky krátké stopáži celé nahrávky vše proběhne bez závanu nudy.
Bylo by záhodno zmínit také fakt, že EP vyšlo nejen na pěkných vinylech, ale v limitované edici kapela nechala vyrobit také luxusní rakvičky, v nichž najdete flashku s muzikou i klipem, zapalovač a skládací katedrálu. Rozhodně můžu doporučit všem sběratelům a fajnšmekrům. I to jak si kapela pohrála s vizuálem dává tušit, že si se svojí tvorbou dává práci a že o ní ještě uslyšíme.
Pojďme sumírovat. Jisté je, že se v našich končinách dlouho nezjevil natolik zajímavý gothic rockový debut, ale jedním dechem je třeba dodat, že konkurence je u nás takřka nulová. Určitě je na čem pracovat a co vylepšovat, o tom nemá cenu se přít. Ne každý umí udělat z nevýhody výhodu, jako to v případě bicího automatu zvládali Angels of Liberty, ale třeba na zpěvu se dá pracovat vždycky. To jsou největší bolesti, kterým by mohl do budoucna pomoct i obecně lepší zvuk. Nicméně je to debut, uvidíme s čím přijdou pánové a dáma příště.
Hodnocení: 70%
Tracklist:
1. Python
2. Red Car
3. Children of the Blackest Hole
4. Hungry as the Grave
5. Gunslinger´s Blues
Komentáře
Výborná deska!
vcelku dosť gýč, nie?
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.