Demi Mortuus | 21.01.2019 17:15

Zlo má novú adresu!

Mark E. Pocha - Dom 490
Vydal: Artis Omnis, (223 stran)

Psát recenzi na duchařinu sympatického provokatéra zo Slovače se nakonec ukázalo jako poměrně tvrdý oříšek. Jakkoliv mám tohoto chlapíka rád, jeho tvorba se dle mého názoru dostala s vyvražďovákem „Na dušičky zomrieš“ do slepé uličky a v „Domu 490“ jsem viděl matchball, kterým se Mark mohl katapultovat přes onu pomyslnou zeď, která ho v mých očích zabrzdila. Nakonec se tak nestalo a já netrpělivě očekávám, jak se podaří druhý matchball, v podobě očekávané novinky „Oni“.

Abych vysvětlil onu slepou uličku. „Krajina kanibalov“ nabídla atraktivní prostředí a zábavné postavy, čímž to u mne vyhrála na celé čáře. „Kontakt“ měl podezřele podobný vzorec – tedy partu mlaďasů vhozených napospas (tentokrát) mimozemské hrozbě. Ale znovu to pro mne vyhrály zábavné charaktery a vtipně nadržení emzáci. Problém nastal se zmíněnými „dušičkami“, kde se v podstatě vzorec zase opakoval, ale najednou jsem postrádal vtip a jakousi lehkost. Už dopředu se mi doneslo, že „Dom 490“ se obejde bez pařící mládeže a o to víc jsem se na něj těšil.

Abych nebyl špatně pochopen. Příběh Martina, Zuzany a jejich ratolestí vůbec není špatný. Minimálně v rámci československého hororového písečku. Budete jim fandit v novém začátku, který přinese jejich vztahu stěhování, ale i tak člověk cítí, že je jen otázkou času, kdy bude i v novém domově dusno. Paradoxně mne baví víc tahle civilní linka, kdežto hororové kulisy mi přijdou až příliš jako…inu jako kulisy. A navíc už tak nějak důvěrně známé kulisy.

Z pohledu čtenáře jsou pro mne velkou chybou reklamní opisy, které se odvolávají na filmové série „Amityville“, „Paranormal Activity“ nebo knihy „Osvícení“ a „Exorcista“. Abych co nejlíp vysvětlil, co mi na tom vadí, vzpomenu kupříkladu Heuveltův román „Hex“, který jsem četl těsně před Markem. Od začátku jsem u něj naprosto netušil co čekat a až do finále jen valil bulvy, co se v příběhu všechno děje.

Kdežto v případě „Domu 490“ jsem, reklamním sloganem dopředu upozorněn, šel od jednoho povědomého obrazu k druhému. Viz třeba scéna s křížem nebo děvčetem, běhajícím na všech čtyřech po stěně. Ano, scény jsou udělané tak, aby nebyly úplně stejné jako notoricky známé sestřičky, ale zkrátka tomu chybí trochu víc originality. Takže nejen že příběh sám zrovna nezáří novátorstvím, on na svou slabinu ještě sám upozorňuje. Tím pádem je kniha mnohem víc nakloněná čtenářům, kteří nemají tolik načteno a tím pádem je ony podobnosti nebudou tolik otravovat.

Že nemůžu chválit až do nebes (do pekla by asi bylo stylovější), mě mrzí o to víc, že Mark zkrátka umí psát. Není to kostrbaté, baví vás to, stránky se otáčejí samy. Jenže mi hrozně chybělo napětí, strach o postavy, uvěřitelnost. Jako bych viděl knižní přepis filmu, který jsem viděl před pár dny a dopředu věděl, že se nikomu nemůže nic stát. Takže jestli něco očekávám od románu „Oni“, abych mohl tento úder považovat za proměněný matchball, potom chci určitě NÁPAD!

Něco, co mě donutí zastavit se nad stránkami a říct si pro sebe v duchu „no do prdele!“. A nemyslím tím samoúčelně šokující scény, kdepak. Stačí dobrý nápad a nový příběh, který nebude podobný dalším pěti notoricky známým dílům. Pravdou je, že jsem taky moc zvědavý, nakolik Mark zafunguje v češtině, protože slovenčina je zkrátka pro Čecha specifická. Počkejme si, jak do toho Mark praští, já mu (tím pádem i sobě) rozhodně přeju pevnou ruku.