Pokud jste Vánoce chtěli strávit opravdu stylově, nezbývalo vám, než 25. prosince nakopnout vrtuli a přemístit se do německého Chemnitzu za kapelami Covenant (navíc naposledy s Danielem Myerem), Deine Lakaien, And One, Aesthetic Perfection a mnoha dalšími. Stejně jako Kootcha, který pro nás rovnou sepsal reportáž. Děkujeme!




 

Opravdu jsem tak rád, že už nejsme týnejdžři a nemusíme jezdit na koncerty vlakem nebo fotrovým Škodylakem – prostě proto, že po usednutí do měsíčního Passata se ihned po zatlačení gombíku  AUX Power On  ozve z repráků Hardman-Cardon – tak libý zvuk, že si říkáte: „Není škoda jet pouze do Chemnitz na Dark Storm?“  Ne, není!!!

I když nás ihned po vyjetí přepadla krutá mlha, i když jsme kus před Chomutovem (NEKECÁM!) potkali dva důchodce v Pežotu  na dálnici v protisměru a o kilometr dál kokota celého v černém, který stopoval na dálnici při viditelnosti nula a já se málem poblil, jak jsem se lekl. Cesta do KarlMarxStadtu byla krátká, rychlá a díky bouři, která kolem nás celou cestu rotovala, i řádně pekelná.

Stadthalle v Chemnitz je klasický bolševický kolos s jednou obří a druhou menší halou a nadmíru velkým počtem hospod, barů a kaváren. Opět jsem si uvědomil, jak kapitální rozdíl je v přístupu pořadatele k divákovi. Kdyby takový fest pořádali v paláci kultury na Pankráci, tak by otevřeli dva bary, jednu šatnu a víc než polovina baráku by byla zavřená. V Německu vyklidí i kumbál uklízečky, aby se tam udělala třeba kuřárna… tohle u nás ještě furt nefunguje, my se to snažíme vojebat, oni  ne….

Hurá na muziku. První útok na ušní bubínky zařídila mexicko-německá Rabia Sorda. Mrňavý křikloun Erk Aicrag, kterého daleko více známe z aggrotech motoru Hocico, přijel předvést doslova „best of“ set, protože 30min je pro takové jméno opravdu málo. Stihli zahrát šest pecek, poslední dvě byly opravdu top – „Heart Eating Crows“ a hlavně „Somewhere Along the Road“. Naživo to zní daleko více punkově než na desce, takže výsledný electro-disco-punk nás moc bavil….

To už jsme utíkali na druhou stage, kde se schylovalo k energeticky nejostřejšímu koncertu večera. Na podium dorazilI deutsch- techno-divison Noisuf-x , kluci mě hrozně bavili, protože se s tim opravdu neserou!!!  Žádné postupné aranže, žádné citlivé gradování a nedej bože moment překvapení?? Né, vůbec né, čtyřikrát se pouze ze synťákem  bez beatu ozve třeba „x-fusion heute“ a hned DUC-DUC-DUC-DUC… chvilku sloka, stažení beatu…. Come ooooon a DUC-DUC-DUC-DUC J  Připouštím, že to byl trochu systémovej zážitek, za který by se nemuseli stydět ani Mayapur Sound Sy\stem nebo Metráči… protože jsme stáli přímo u zvukaře a kapela je pouze pár krabiček, minimálně zpěvu, tak byl zvuk doslova křišťálový, což k mému překvapení nebyla jistota celého Dark Stormu.

Jelikož jsem se jako šťoura už narodil, byla jenom otázka času, kdy tomu dám volný průběh. „Hele, mně se zdá, že bez centrálního banánu uprostřed bude v kotli zvuk totálně na piču,“ a protože mne mí Pražané znají a už moje výkřiky moc nereflektují, šli jsme do kotle na naše oblíbence z Ameriky – Aesthetic Perfection . Pevně doufám, že zvukař bude mít průjem do příštích Vánoc, protože takovej průser sem už dlouho nezažil!!  Hledat při prvních čtyřech peckách vokál Daniela Gravese byla čirá utopie nejen v kotli, ale i u zvukového pultu. Užívat si kulometné breaky Tima Van Horna nešlo, protože slyšet byl jenom kopák a jeden tom – činely a zbytek bicích si šlo jenom představovat. Kdesi z dálky se do našich uší snažil probořit Eliot Berlin se svým synťákem, ale mimimalně do poloviny koncertu se mu to nepodařilo.

No a totální vrchol byl celkový sound v hale, neb pravá strana hrála o víc než polovinu méně a bubny a zpěv byl pouze vlevo. Nezbylo nám nic jiného, než se nacpat pod levé bedny dát si poprvé koncert doslova mono. I když kapela odehrála technicky výborný koncert, tentokrát nepřesvědčili nejenom díky zvukaři, ale i zvláštním výběrem playlistu, který obsahoval hodně starších, zdaleka ne tak rytmických pecek. Zahráli jich 8 a dá se říct, že jenom první dvě „Inhuman“ a „The Devils in the Details“ opravdu jely, ale bohužel nebyly slyšet! Prostě ve srovnání s Wave Gotik Treffen, kde předvedli fenomenální výkon, to tady nebylo ono.

Samozřejmě primární důvod, proč jsme do Chemnitz vyrazili, byl poslední společný koncert mága Daniela Myera a švédských Covenant… opravdu mě mrzí, že tahle sestava hrála naposledy.  Tenhle boyband starších elegánů si dal opravdu záležet. Jako jediní si přivezli svůj light-set. Čtyři světelné věže připomínající roboty udělaly skvělou kulisu stoprocentnímu zvuku a naprosto brilantnímu vyvážení všech tří vokálů. Eskil Simonsson byl tenhle večer bezchybný, od nejhlubších tónů po vykřikované pasáže si byl úplně jistý a bylo to opravdu znát. Je málo zpěváků, kteří v podstatě nemají v hlase velký drive a feeling, ale výsledek má koule, jako by to zpíval Pavarotti. Je zjevné, že když není vožralej a sešňupanej, tak mu to jde. Daniel Jonasson přesně pochopil, kdo je dnes hvězda a nechal plně zářit Eskila s Myerem a užíval si reakce publika na jeho robo-hlas.

Viděli jsme Covenant s Danielem počtvrté a nestydím se říct, že to NEŠLO zahrát lépe!!!! Dokonce si dovolili zařadit „Happy Man“, což je takový cajdák, že si ho může dovolit hrát opravdu jen Eskil. Při „Call Ships to Port“ jsem měl poprvé a naposled pocit, že je nás v hale 40 tisíc jak na NIN. Potom proběhlo subkapelní loučení a přání si úspěchů v nových projektech a přišla Myerova rozlučka: “Lightbringer“. Do téhle pecky dali úplně všechno, až sem si říkal, že je budou muset připojit na kyslík, aby to rozdýchali… a vono hovno!!! Vono to skončilo!!! Po 40 minutách se rozsvítilo v hale a já sem koukal, jak když mi nadloubaj a Synthie byla očividně nasraná, protože Deine Lakaien hráli hned po nich 75 minut, což je při akustickým koncertu jen s klavírem fakt peklo.  Veljanov hýkal jak Mirek Donutil, takže nás spíš znechutil a po jednom songu jsme šli radši na brko.

Vrátili jsme se do už jedoucího show Faderhead. Nechal sem se trochu zmýlit posledním singlem  „Fistful of Fuck You“ z poslední desky „The World of Faderhead“  který zní jak B-side od Combichrist, ale jenom na desce. Na živo, je to o dost slabší. Absence živých bicí je nesporné mínus a ani domestikovaný poloafrický frontman neudržel energii a v holčičích pasážích to znělo trochu teple. Spolu s ním na podiu poskakovali dva asi tak sedmnáctiletí kluci, kteří zuřivě kroutili poťáky  a při každém refrénu vypadali, že je to roztrhne, jak je to dobrý. Mohli si odpustit neustálé žvanění s publikem, ale je možné, že kdybychom uměli německy, tak nás budou bavit i ty kecy, i když pochybuju…. Docela zábavný band, měli by vyměnit zpěváka, ale to se nestane, neb je to jeho kapela. Takže doufám a přeju jim, ať jsou s každým dalším koncikem lepší!!

Večer se nám příjemně blížil ke konci a v menší hale rozjížděli svůj kolovrátek domácí Funker Vogt. Jediný song, co si pamatuji je „Gunman“, který se povedl jak z desky. Já je moc nemusím, protože po třetím songu mám pocit, že to hrají furt dokola. Bubeníka sice mají i živého, ale ten hraje jenom bum-čvacht, a kdyby neměl warpaint jako Šwarcenégr v Komandu, tak si ho ani nevšimnete. Neříkám, že to bylo špatné, to ne, ale moc bych potřeboval, aby tam byl jakýkoliv moment překvapení, změny, zlomení beatu, nebo jinou melodii…. Sakra nevim, něco tomu chybí… nebo už jsem moc náročný?

Jestli někdo čeká, že se zmíním o kytarových kapelách na tomhle festu, prosím….  Saltatio Mortis, Umbra Et Imago, Diary of Dreams a akustičtí Deine Lakaien.  To je asi všechno, co o nich můžu napsat….  Jooo ještě měli velký merchandise a to je úplně všechno :).

A teď honem do velkého sálu, kde už stavěli set pro And One. Kdyby se mě kapela zeptala, jestli má vyhodit stage managera, odpověděl bych: „Tak určitě!“, protože ten kokot, co nebyl schopen rozsvítit ledkový řetěz na bubnech, se potom jal zapojit všech šest keyboardů a sampler!! No nešlo mu to, takže jsme si museli asi dvacet minut počkat, ale to se musí headlinerům odpustit, vždyť na Guns ‚N‘ Roses jsme kdysi čekali dvě a pul hodiny! Steve Naghavi je opravdu malý-velký muž, jeho nezměrná energie se doslova rozstřikuje do lidí, jezdí a tančí po podiu, jakoby ani plíce neměl.

Připraveno měli 16 songů a moje milované proběhly tak, jak jsem doufal. Krutá „Steine Sind Steine“, íránský „Metalhammer“, themná „Killing the Mercy“, stadionovka „Shouts of Joy“, barová „Back Home“, naprosto strojově studený „Deutschmachine“, legendární „Get Your Closer“ a „Military Fashion Show“ celou halou zpívaný ein, zwei, drei , vier „Techno Man“, samozřejmě „Traumfrau“ a „Sometimes“. Určitě spoustu lidí potěšil cover od The Cure „The Walk“.  

Vůbec se neostýchali zařadit tři úplně nové pecky, které byly úžasné!! Na úplný závěr si Steve zazpíval s celou halou jenom klavírní verzi „So Klingt Liebe“ a i když je to doslova zaláskovaný ploužák, byl to důstojný konec koncertu.  Naghavi  nám celý koncert ukazoval, jaký je to prasák, neustálé honění bradavek a popotahování jeho dicka, ohmatávání kapelních kolegů bylo vtipné a při pohledu na dívky kolem, i velmi účinné. Fakt bych jenom ze zvědavosti, (buzna nejsemJ) chtěl vidět jejich koncert pouze pro holky, to musí být hodně vlhký zážitek :).

Nemohli jsme si přát lepší konec fesťáku. Do Chemnitz jsme zavítali už podruhé a pevně doufám, že už budeme jezdit pravidelně. Nejenom, že je to hodinu dvacet z Dejvic super cestou, ale Stadthalle je nejlepší prostor, kde se takový fest dá udělat. Nejvíc jsem byl překvapený, že nikdo z muzikantů nebyl ožralej ani nijak očividně sjetej, což se na takových velkých meydanech nestává. A jak Zu na závěr řekla: „To je Vánocema vole, počkej, jak budou zmaštěný v létě“ :).  

Takže se uvidíme na DARK STORM 2013!!!

mohlo by vás také zajímat

Report z Amphi 2024 – pátek, sobota

Zemřel Andreas Catjar-Danielsson - muzikant s otevřenou myslí a člen kapel Covenant a Abu Nein

Funker Vogt s novým zpěvákem nabízí před vydáním nadcházejícího alba otrávené semínko

Faderhead doplnil letošní EP "The Ascender" o grafickou novelu