,,Cože? Kde? Nitra? Tak tam musíme jet...“ O dva týdny později. ,,Cože? Ruší se to? Šmárja...“  O pár hodin později už příspěvek na sociální síti hlásal legendární větu: "Koncert bude, pokračujeme riskneme to!" :D O čem je řeč? O koncertu Combichrist + Mortiis + Kifoth v malém městě zvaném Nitra nedaleko od Bratislavy. Takže jsme nasedli a jeli 5 hodin za našimi miláčky. Sice v nás trošku lomcoval adrenalin, jestli nakonec jen nejedeme na výlet tam a zpátky, ale riskli jsme to.

Takže jsme v Nitře. Klub nebyl problém najít. Mé očekávaní, že tam bude aspoň tolik lidí co v loni v Praze, bylo jen pouhou pouhým snem. Jestli nás tam bylo 50, tak už docela přeháním. Mé obavy začaly být silnější a do hlavy se začala vtírat myšlenka, jestli kluci z Combichrist vůbec vystoupí, a když vystoupí, jestli neodehrajou slabých 30 minút a neodejdou. A pak, chvíli po 20:00, to rozjeli KIFOTH. Bohužel, nebylo jim dopřáno moc prostoru, asi po 20 minutách jim technik od ,,kombíků“ naznačoval konec. Když chtěli kluci přidat ještě jeden song, ze zákulisí na nich vylítli papíry, a tak to pro jistotu ukončili. Sice krátky ale bezvadný vystoupení s dobrým zvukem moc lidí napřitáhlo. Až na jednoho pána, o kterém bude ještě řeč. Těch 50 lidí v klubu se pomalu začlo zvedat a přibližovat k pódiu, které najednou ztemnělo, zahalilo se do mlhy.

Po chvilce na něj neurvale vyskočil skřítek z Norska – Mortiis. Už sem jeho show viděla, ale tentokrát netuším, proč mi přišlo jeho vystoupení víc osobní. Kapela to jela jak kdyby právě do těla dostala adrenalin a k tomu pár elektrošoků. Chvílemi jsem myslela, že někde na zádech mají klíček, kterým se předtím nastartovali. Tempo, jaký drželi, bylo stejně šílený a rychlý jako tanec, který předváděl sám Håvard Ellefsen aka Mortiis. Tentokrát ale už bez masky, jen s jakýmsi líčením připomínajícím zombie. Zvuk byl nad očekávání dobrý. Lidí byli ve varu a Mortiis sám dodatečně ocenil zdejší publikum, které podle jeho slov bylo několikrát akčnější než v Drážďanech, kde hráli večer předtím. Pak už zazněla "Decadence and Desperate" a na pódium znova vystoupili milí paní technici, který se pustili do odkrývání dvojích bicích souprav, což mohlo znamenat jen jedno. Nastal zlatý hřebík večer, třešnička na dortu, latex na krku – kapela Combichrist.

Intro "Reclamation" z nové desky "Making Monster" zaznělo do temného pódia a v davu se začalo pomalu skákat a tančit. Po zaujmutí svých míst kluci spustili show, do které dali opravdu vše, i když nás tam bylo opravdu pár. Po songu "Just Like Me", přišly osvědčené hity "Trail Of Blood", "Rain Of Blood" (nezamněnovat, prosím) a u "Electrohead" už bylo všem jasné, že i po letech, které strávili Combichrist na cestách, mají členové pořád tu správnou dávku energie a šílenosti. Trochu mi scházely Z_Marrovy dready a větší akčnost u Joeyho. Ten ale měl zdravotní potíže, což ho prozatím omlouvá. Znovu chválím zvuk, ten byl opravdu na úrovni. Staré hitovky byly vkusně přemíchané a protřepané s novými peckami, takže po "Throat Full Of Glass" (mimochodem, už jste zhlédli necenzurovanou verzi klipu?) nasledovala "Get Your Body Beat", kde zpívali snad všichni krom security. Andy tančil jak o život, dokonce se i usmíval, zlomené paličky lítaly vzduchem. Deaktivace, Slave To The Machine, Fuck Machine, která má opravdu jednoduchý a chytlavý text, střída diktát "Blut Royale" a show uzavírá "Never Surrender". Skvělý, opět jsem u tančení zhubla aspoň půl kila. ,,Cože? To už jako končí? Neeee!“ Takže jsme si vydupali, vypískali, vykřičeli a dalšími způsoby vyprosili přídavek "What The Fuck is Wrong With You".

Pánové a dámy a teď to přijde – to jsem u CCH nezažila. Joe Letz osobně vytáhl na pódium toho divného pána, o kterém jsem se zmínila už dříve, do ruky mu vtisknul paličku a spolu to dobubnovali. Mr. LaPlague, ho následoval a na pódium vytáhl postupně téměř všechny lidi. Něco úžasného. To všechno mně utvrdilo v tom, že Combichrist jsou přes ten všechen makeup a pózu opravdu příjemný lidi.

Nasledovala afterparty, kde dvojice Zydrate P. Project hrála opravdu sběratelské kousky, což jsem na tak malé akci opravdu nečekala. Atmosféra, jaká tam byla, by se dala přirovnat asi jen k typické rodinné oslavě, kde jsou si všichni blízky a mají se rádi. Přeci nevidíte každý den, aby sám umělec (Mortiis) pomáhal s úklidem merchandisingu. Ta cesta za to opravdu stála. S tak úžasným pocitem jsem z konzíku Comnichrist asi ještě neodcházela. Děkuji organizátorům z Restofnoise Production, že se nakonec nevzdali a udělali  tuhle akci i přes prvotní organizační problémy. Díky.

Fotoreport najdete v naší Fan Galerii.

mohlo by vás také zajímat

Electro Apocalypse festival chystá na víkend temně elektronickou bouři a nabízí soutěž o volné vstupy

Combichrist zaútočili s novou industrial metalovou deskou

Festival Electro Apocalypse chystá v červnu v Praze Česko-Slovenské EBM sjednocení

Report z koncertu Combichrist a Mimi Barks