Trojnásobný večírek výrazných osobností neunikl pozornému oku a uchu Pavla Zelinky, a tak se spolu s ním můžeme na tuto akci zpětně vypravit i na CZ Sanctuary.
Festival Alternativa je dlouholetou stálicí pražské hudební nabídky. Bohužel v posledních letech trochu ztrácí dech a točí se trochu v kruhu vzpomínání na staré dobré avantgardní časy a alternativu 70. až 80. let. Naštěstí se vždy najde alespoň jeden večer, kdy bludný kruh rozsekne hostující promotion s programem, za které se organizátoři rozhodně stydět nemusí. Předsunutý večer s trojmenu s domácím předkrmem Richie Success + Pavel Zajíček z DG307, s berlínskou „chanson brutale“ dvojicí Mona Mur & En Esch a americkou bombarďačku Lydii Lunch dohromady s pány z Gallon Drunk, byl právě tím případem.
Po vcelku zajímavé české části menu, částečně však stráveném přípravou rozhovoru s Mona Mur a En Eschem, se můžeme spokojeně vrhnout na zahraniční akvizice. Mona Mur a En Esch se střetli už jako výkonní muzikanti v polovině 80. let, a přátelství po návratu En Esche ze Spojených států přerostlo v posledních třech letech ve velmi plodnou hudební spolupráci. Ta přinesla kromě řady koncertů i letošní společné album "120 Tage". Oba umělci své vize před dvěma roky na Drop Dead Festivalu teprve brousili, v letošním roce už ale dorazili s koncepcí, která měla zcela jasné kontury. A jaké tedy jsou? Částečně vycházejí z Moniny spolupráce s členy Einstürzende Neubauten v 80. letech, z novinek 21. století a hrstky skladeb legendární kabaretního dua Brecht/Weill. A přesně v tomto duchu se také nesla letošní pražská zastávka.
Stále atraktivní čtyřicátnice Mona Mur vládne neméně uhrančivým a sebejistým hlasem, který v žánru nejde daleko od Siouxie Sioux. Tady jsme ale ve výmarské kabaretní sféře infikované rockem a elektronikou. V rychlejších pasážích se nezapře En Eschův industriální rukopis, který připomene dlouholeté chlebodárce KMFDM (heavy riffy a časté nutkání hardrockově sólovat). Po většinu doby se ale dvojici, na koncertech doplněné o velmi energického a úsporného bubeníka Johanna Bleye, dařilo křižovat v dohledu, ale stále na dostatečný distanc od vyznačených břehů. Přiznám se, že jsem z videozáznamů jejich vystoupení, umístěných na internetu, byl mírně zklamaný. Živé vystoupení, podpořené navíc velmi dobrým zvukem a nápaditými světly, připoutal pozornost nejen mojí, ale i velmi dobře reagujících návštěvníků, kteří, a to ruku na srdce, přišli především na koncert paní Lunch. Čtyřicet minut hlasitého a v závěru i bombastické novodobého šansonu se vydařil.
Na poslední chod vylezli ze všech děr všichni zvědavci, kteří se tento večer v prostorách Divadla Archa vyskytovali. Poprvé ve své kariéře totiž v České republice vystoupila bývalá nepřekonatelná dračice Lydia Lunch. Její vnitřní žár se rozhodně nerozplynul, avšak přístup k lidem i k hudebnímu materiálu je transformován do obecně uznávanější podoby. Přesto jsme měli stále jasno v tom, že pánové z kapely Gallon Drunk připraví pod společnou kohortou Big Sexy Noise ostřejší rockový příděl. A ten také, i když s překvapivě nižší hladinou hlasité reprodukce, opravdu nastal. Lydia se spoluhráči přehrála celou krátkou desku jejich nového společného projektu a na konci došlo i na položky z jednotlivých „minulých životů“. Lydia pak mezi jednotlivé položky šlapavého bigbeatu nasázela zemité průpovídky, při nichž se to jen hemžilo sprostými výrazy. Jo, takhle paní má ještě co říci, i když poněkud méně vybíravým způsobem. Praha ale po celkovém hodnocení obstála.
Fotky najdete v naší fotogalerii, videa přibudou na CzS Youtube profil v nejbližších dnech.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.