Siouxsie | 08.05.2009 06:16

Görlitz se stal v posledních měsících jedním z nejnavštěvovanějších míst našich zahraničních hudebních zastávek. Aby ne - jen za poslední dva měsíce tohle krásné starobylé městečko hostilo např. Diary of dreams, Project Pitchfork, atd...

Netroufnu si posuzovat, dá-li se klub Nostromo srovnat s některým naším podnikem - možná díky příjemnému, tak trošku bludištnímu prostoru jsem si chvíli připadala jako ve zrekonstruovaném a rozšířeném kladenském Deep Zone. Chvíle před koncertem je možné si zpříjemnit poflakováním u minimálně dvou barů, ve vrchním patře, kde bývá většinou umístěn shop, nebo v různých dalších zákoutích.

První předkapelu Life On Mars jsem prokecala ve vedlejší místnosti, kde jsem nestačila postřehnout, že se začalo hrát, takže bohužel nemůžu posloužit. Podle spolucestujících to byla příjemná elektro partička, která publikum na De Vision dobře naladila. Následující Janosch Moldau byl pro mě předskokan, kterého snad ani raději nebudu komentovat. Pamatuje-li někdo z vás Marcuse, coby předskokana na koncertech And one na turné „Cover Lovers Show“, byl proti tomuhle ,,slabý odvar,,. Navíc Marcus byl tehdy aspoň recesí. Janosch Moldau byl zkrátka dle mého názoru zvolen naprosto nevhodně. Nevím, jaké vztahy tohohle chlapíka s De Vision pojí, nicméně další hodnocení si raději odpustím, abych se neponořila do pocitu zhnusenosti a nepohřbívala vlastnost, která je v souvislosti s muzikou, respektive hudebním vkusem kohokoliv z nás naprosto důležitá a neodmyslitelná, a tou je bezpochyby tolerance. O to víc jsme se ale samozřejmě všichni těšili na hlavní kapelu večera.

Před 23. hodinou se objevil na podiu Thomas za svou mašinkou, následně za ním Steffen, a my se svých oblíbenců konečně dočkali. Intro přecházející v „Star Crossed Lovers“ z alba „Subkutan“ (2006), a následná „Strange Affection“ z alba „Monosex“ (1998) navodila v sále výbornou atmosféru. Vše nasvědčovalo tomu, že koncert bude skutečný elektro nášup, jak už ostatně sliboval název celého turné „Electronic set“. Bohužel za sebe musím přiznat že po vcelku živelném začátku (i přesto, že album „Subkutan“ už mezi mé oblíbené nepatří ) nastal přechod, který mě začal v podobě skladeb z posledních alb docela nudit, a koncert jako celek se mi obrátil v houpačku, kdy jsem chvílemi nevěděla čeho se chytit - nějak jsem ztrácela nit.

Některé skladby ve mně vzbuzovaly doslova prázdné okamžiky, jako kdybych poslouchala nějakou tuctovou kapelu, nikoliv De Vision, kteří mě vždy na albech (a také na prvním koncertě před dvěmi lety v Drážďanech) dostávali svou temností, něžností a krásnými elektronickými zvuky, ve spojení se Steffanovým zpěvem a projevem, vytvářejícím cosi hudebně jedinečného. Na druhou stranu musím uznat, že skladby staršího data jako například „Foreigner“, „Dinner Without Grace“, notoricky známá, ale přesto krásná „Try To Forget„ (vůbec album „World Without End“ z roku 1994 patří dodnes k mým nejoblíbenějším), nebo třeba „Driffting Sideways“ ve mně vyvolávaly přesně to, co jsem od koncertu očekávala - tu nadpozemsky krásnou muziku, kdy se nadechnete na začátku, zavřete oči, a vydechnete na konci s pocitem krásné nostalgie. Největší hloubku však do mě vždy vnese skladba „Your Hands on my Skin“, a nejinak tomu bylo i tentokrát. „Please tell me why I belong to you, when I cry, when I cry for your hands on my skin,“ zpívaly s publikem snad i všechny zdi, atmosféra v sále byla naprosto kouzelná a jedinečná - ostatně jako vždy při koncertní podobě téhle skladby. Škoda jen, že celý koncert neuzavírala třeba tahle skladba, ale duet Steffena a Janosche (kterého si na poslední dvě skladby přizvali), kdy jsem si chvíli připadala jak v Ein Kessel Buntes. I když bylo znát, že šlo spíš o recesi, uvítala bych, kdybych ze sálu odcházela s dozvukem nějaké našláplé skladby v podání čistě De Visionu (a že jich nemají málo…).

Celkový dojem z koncertu je tak půl na půl. Ani zklamání, ale ani o nadšení se mluvit nedá. Každopádně od koncertní podoby, kterou kapela slaví 20 let svého pódiového řádění, bych čekala něco docela jiného, živelnějšího. De Vision jsem viděla a slyšela v živé podobě potřetí a musím přiznat, že poslední dvě vystoupení ve mne zanechala vcelku shodný dojem, a to ten, že mám De Vision koncertně mnohem raději v plnohodnotné sestavě, ve které jsem se s nimi na živo seznámila poprvé - tedy zpěv, klávesy, kytara a bicí. Mimochodem, i tady mě nepřestává fascinovat personální proplétání u německých kapel, v tomhle případě zjištěním, že svého času za bicí usedal u De Vision Achim Faber, kterého můžeme registrovat se svými paličkami např. u Project Pitchfork, Die Krupps, nebo coby bubeníka živého provedení Heppnerova sólova alba . Holt kdo umí...

Na samostatný koncert De Vision však už jen tak (alespoň nějakou dobu) nevyrazím, pokud by měl být ve složení, jako na posledních dvou vystoupeních, které jsem měla možnost vidět a slyšet. Definitivně jsem však dveře před jejich živými podobami ještě nezabouchla. Asi ne všichni se mnou budou souhlasit, neb dle srovnávání s pocity a dojmy spolucestujících se názory samozřejmě různí. Někteří z nich si koncert určitě užili od začátku do konce a nedají na kapelu ani tentokrát dopustit.

Každopádně bylo více než znatelné, že De Vision mají u nás stále spousty příznivců, o čemž svědčí účast českých, ale i slovenských fans, která je na většině jejich koncertů (ať už v Německu nebo v Rakousku) hojná. Kromě naší osmičlenné výpravy jsme v Görlitzu potkali minimálně dalších jedenáct nadšenců z našich krajin.

Po koncertě následovala afterparty na dvou stagích, kde jsme si na větším prostoru mohli zapařit na nášup EBM a spřízněných kapel od Front 242 přes Project Pitchfork, Skinny Puppy, až po Leaether strip, Funker Vogt apod. Na druhé stage, vyzdobené pavučinami, nám DJové zpříjemňovali večer gotikou a temnými kytarami od The Cure až po Diary of Dreams.

Ať už jsou ale dojmy z koncertu jakékoliv, určitě účasti na akci nelituji, nepochybně se zařadí mezi další výborné večery, ve které jsme si hudebně to své určitě našli. O to víc jsem zvědavá, co De Vision předvedou v červnu v Berlíně, v předvečer koncertu Depeche Mode na warm up párty, kde mimo jiné vystoupí i Nitzer Ebb a Frozen Plasma, už teď se moc těším. Už jen proto, že jsem Nitzer Ebb ani Frozen Plasmu jsem naživo ještě neslyšela. Ale to už je jiná pohádka.

Fotografie, které pro vás pořídila Siouxsie a Favourite_slave najdete v naší galerii.

Set list :