Vzdělávací program CZ Sanctuary pokračuje, tentokrát přichází se zpracováním žánru horrorpunk.
Zdroje: www.wikipedia.org, www.horrorpunk.org
Sepsal: Paesant
Na úvod je nutné poznamenat, že žánr horrorpunku je velmi často přímo prolínán a stavěn na stejnou úroveň jako žánry death rock či psychobilly. Je tedy pochopitelné, že v článku, a to zejména v otázce kořenů stylu, které jsou prakticky úplně stejné, zazní fakta, na která už jste mohli v předchozích textech narazit. Nicméně celý tento komplex článku vznikl s úmyslem naše čtenáře vzdělávat a jak říká staré, klišovité ale pravdivé úsloví - opakování je matka moudrosti8-)
**Charakteristika**
Horrorpunkové skupiny jsou založené ze všeho nejvíce na - fascinaci nízkoropočtovými béčky, záhrobní image, textech, které vyprávějí hororové mysteriózní story protkané krutým černým humorem a syrovém prostém zvuku punkrockových předchůdců. Horrorpunk byl (stejně jako některé deathrockové skupiny) odjakživa spojován především s estetikou a tématy zombie filmů. Dnes, po zhruba třiceti letech existence, se tento žánr neustále rozvíjí, jak na internetových stránkách s databázemi starých klasik a nově vznikajících kapel, tak i v rámci setkání "přátel nemrtvých", nebo na proslulých festivalech jako např.Fiend Fest.
**Z historie:**
Pokud bychom měli sáhnout do nejhlubších kořenů žánru horrorpunk, vydali bychom se časem až do dnes již téměř zapomenutých 50.let, do doby velkého rozkvětu černobílých snímků o gigantických záporáckých monstrech padajících z vesmíru, umělých inteligencí za bouře ožívajících pod rukama šílených vědců v laboratořích skrytých v hradním podzemí, a sexy zmalovaných upírkách vstávajících žíznivě o půlnoci z hrobu. Tento "boom" béčkové kultury zanechal na několik dalších desítek let na poli hudební scény nadšení ze strachu, děsu, nechutností, samozřejmě se značnou dávku nadsázky.
Za úplně první horror-rock´n´rollovou nahrávku je považována skladba "Monster Mash" zpěváka Bobbyho "Borise" Picketta a skupiny The Cryptkickers.
Tato skladba se brzy stala velmi oblíbenou a byla ihned prohlášena oficiální hymnou svátku Halloween. Od jejího vzniku se prodalo asi čtyři miliony kopií a samotná píseň byla několikrát předělána řadou skupin, o nejznámější z MonsterMash coverů se zasloužila jak jinak než horrorpunková legenda Misfits.
V 60.letech na scénu přichází zásadní osobnost rockové hudby silně ovlivněné horrorovou kulturou Alice Cooper a prochází řadou skupin, nakonec se ale v 70.letech uchýlí k sólovému projektu. V této době vznikají nejznámější hitovky a jeho zvuk a image, tenkrát přijímána jako "podivná a bizarní" a vůbec odsuzována, se stala nejen inspirací pro vznik heavy metalu, ale ovlivnily i nadcházející horrorpunkovou generaci.
Do kořenů horrorpunku dále řadíme díky revolučnímu vizuálnímu ztvárnění show (plivání ohně, krve, dým vycházející z kytar atd.) americkou skupinu 70.let Kiss. Ti se na vrchol popularity prodrali se svou na tehdejší dobu velmi kontroverzní image s typicky pomalovanými obličeji na pomezí horroru a superhrdinského komixu. Sami si dokonce v roce 1978 zahráli ve Sci-fi/horor - béčkovém snímku Kiss Meets the Phantom of the Park, který měl udržet jejich popularitu, ale na umělecké úrovni totálně propadl.
Zatím jsme hovořili především o využití vizuálních prvků hororu v hudbě, ale samozřejmě nemůžeme zapomenout na druhou nedílnou součást tohoto žánru, kterou je samotná punková vlna. Stručně shrnuto, kořeny punkové vlny se situují do americké scény konce 60.let a začátku 70., kdy se začínají objevovat do té doby nevídané energetické výboje a agrese skrytá v syrovém rock´n´rollu , jakou předváděli například Iggy Pop and the Stooges, Dead Boys nebo Ramones. Krátce na to se začíná punková vlna rozvíjet i v konzervativní Anglii, kde ale vykračuje vlastní cestou a je brána spíše jako šokující neřešitelný sociální problém tehdejší společnosti. Období největšího rozmachu Sex Pistols přineslo šílenství a agresivitu na vystoupeních, charakteristický syrový britský punkrockový zvuk a to nejpodstatnější - udělalo z hnutí rychle se šířící trend a dalo mu svou charakteristickou podobu anti-autoritářských mladých rebelů z předměstí, navlečených do otrhaných hadrů držících hromadou sicher. Skupiny jako Clash, Sex Pistols nebo Damned převrátily hudební evoluci, ovlivnily generace na další desítky let a jejich popularita přetrvává dodnes.
Když hovoříme o tomto období, nemůžu se nezmínit o poněkud paradoxním faktu spojeném s image revoltujících punkrockerů začátku 70.let, která se ve snaze šokovat vyznačovala ze všeho nejvíce nošením totalitních symbolik. Například tričko s hákovým křížem ze všeho nejraději nosily takové legendy punku právě jako Pistols nebo Ramones. Na tento fakt už se na dnešní punkové scéně, stojící v ortodoxní opozici neonacismu, raději zapomímá./
Ale zpět k horrorpunku... V roce 1972 zakládají dva hudebníci s pseudonymy Lux Interior a Poison Ivy newyorskou punkrockovou skupinu The Cramps spadající do generace CBGBs.
Ti vystupují odění do černé kůže a sametu, s tvářemi mrtvolně bledými a černými linkami kolem očí. Jejich texty jsou založené na hororových filmech, strašidelných komixech a 50´s monster-filmech. Hudebně se pohybují mezi rockabilly/surf rock/garage rock, ale je z nich cítit silná fascinace záhrobím. Například bývalý kytarista kapely Bryan Gregory byl známý svou sbírkou zeminy z různých hřbitovů po státech.
Označení horrorpunk jako takové se rodí v roce 1977 v New Jersey se založením skupiny Misfits, která celému žánru "vdechla život" (nebo spíše smrt?) . Tu dal dohromady zpěvák a textař Glenn Danzig, ke kterému se přidal baskytarista Jerry Only. Název vznikl jako pocta poslednímu snímku s Marilyn Monroe. Misfits silně ovlivnili žánr heavy metalu, punku a rockové hudby obecně. Za svůj vzor je otevřeně přiznávají skupiny obrovské popularity jako Metallica, Slipknot, Pantera, Slayer, Rob Zombie nebo Marilyn Manson.
Na počátku tvorby Misfits se jednalo o melodickou hudbu s rozsáhlými polohami hlasu Danziga inspirovanými italským tenorem a "doo-wop" (vokál typický pro mainstreamový pop 50.let) . Jejich skladby byly plné přitažlivých, chytlavých chórů podkreslených klávesami s distorzí a hrubými kytarovými riffy. Do podvědomí nevstoupili ale jen díky chytlavosti písní, ale především díky charakteristickému "corpse paintu" (kostlivecký make-up) a účesu Jarryho Onlyho označeného jako "devil lock" (vlasy po stranách ulízlé dozadu a vepředu ve špičce přilepené v půlce čela na obličej).
V roce 1983 Glenn Danzig kapelu rozpouští a vydává se na vlastní metalovou dráhu. Po 10 letech se však znovu dávají dohromady a kapela je ještě dnes stále aktivní, momentálně slaví 30.výročí existence.
V 80. letech se žánr rozvíjí a vznikají skupiny jako The Undead, Samhain, Mourning Noise nebo Danzig, všechny samozřejmě ještě více opěvující hororvý žánr a styl. Od let 90. je zlomem na scéně již zmíněné znovuobnovení legendy Misfits okolo roku 1996 (již bez Glenna Danziga) a objevuje se nová generace kapel - Blitzkid, AFI, Cryptkeeper Five, Mad Sin, Mister Monster, Eerie Ln, ale plno dalších kvalitních i když méně známých "ghoulish bands" .
Vřele doporučuji databázi kapel na http://www.horrorpunk.org/index.php?option=com_wrapper&Itemid=3
Na závěr je důležité dodat, jak se velmi trefně píše na oficiálním webu horrorpunku, že tento styl není jen o tom obléknout se do halloweenského kostýmu mimo svátek, halit se do černého sametu a kůže, zmalovat se jako zombie, plivat umělou krev a zpívat o mimozemských bytostech a hřbitovních scenériích. Za tím vším se skrývá poselství, které je třeba vyčíst mezi řádky (riffy, slokami?). Skrývá se v něm sociální a politická kritika, nenávist, strach, individualita a řada dalších tendencí vycházejících z revoltujících nálad spojených s punkovou ideologií. Jen jsou zaobaleny do nemalé vrstvy ironie a prezentovány skrze hororovou hudbu. Jak se dále píše na horrorpunk.com - "Horrorpunk is for that the Monster in all of us.", tedy "Horror punk je vlastně monstrem v každém z nás" ...
Komentáře
Přidat komentář