Sudlice | 06.12.2017 16:34

Hurts aktuálně jedou rozsáhlé tour k nedávno vydané studiovce. Jak se povedla jejich pražská zastávka, příhodně načasovaná na pátek 17. listopadu, se dozvíte v našem reportu.

Britské synthpopové duo Hurts se v našich koncertních prostorách zjevuje poměrně často. Pánové tentokrát zavítali do nablýskaného Fora Karlín, což je o poznání větší prostor, než Malá sportovní hala na Výstavišti, kde hráli v loňském roce.

Theo Hutchcraft a Adam Anderson k nám letos nejedou jen tak s prázdnou, ale vezou s sebou čerstvou desku "Desire". Jejich čtvrtá řadovka rozvířila hudební vody víc, než se čekalo. Má ztemnělá duše z ní bez problémů snese první tři silné tracky a pak až předposlední kus. Vše ostatní osciluje na hraně pokustónství s lacinou diskotékou a oduševnělých experimentů a lá "Chaperone". Album má nicméně jednu nespornou výhodu. Když si ho pustíte jako podkres k tlachání s mainstreamově zaměřenou návštěvou, pak ani vás ani vaše hosty neurazí. Oproti předchozím deskám vykazuje "Desire" na barometru potemnělosti velmi nízké hodnoty. Dokáží nové písně zvednout tlak alespoň v živém podání?

Protože v případě Hurts nepatřím mezi zapálené fanoušky, mohu se tentokrát s chladnou hlavou vrhnout do foto pitu urvat pár obrázků. Na rozdíl od nadrženého publika s povděkem kvituji přítomnost předkapely, během níž mám možnost prozkoumat terén a zevrubně poštelovat expozici. Peter Pan Complex je tuzemská alternativně rocková záležitost, kterou zná zjevně jen málokdo, ale každý ví, kdo je a s kým žije jejich frontman Jordan Haj. Inu jsme v Čechách. Jejich klipovka "Scissors" mě dost baví, živé podání už tolik nezaujme. Pánové sice dost koketují s post-rockem, což mám ráda, ale abych se dokázala nadchnout, museli by hrábnout do strun o poznání víc. Po půlhodinovém setíku patří stage už jen technikům od Hurts, aby přesně ve 21:00 mohl ostrovní ansámbl nastoupit.

Hurts mají vlastně podobný koncept jako Blutengel. Studiová dvojice je pro živá vystoupení obohacena big bandem ve složení bicí, kytary, klávesy a navíc je doprovází hlouček backvocalistek. Stage je tak rozdělena do tří plánů, kdy popředí patří Theovi za mikrofonem a Adamovi, který umně přebíhá od křídla ke kytarám (těch za večer vystřídá hned několik) a zpět. Druhý plán patří doprovodným hudebníkům a pozadí tvoří vkusná architektura v podobě pokřivených, nikam nevedoucích, nic nepodpírajících pilířů. Celou scénu korunuje ohromný chandelier.

Přes veškerou nablýskanost se začátek neobešel bez technického zaškobrtnutí, kdy hned v úvodu vypalovačky "Ready To Go" Theův vokál prakticky není slyšet, ale během několika málo vteřin je vše v pořádku a show se rozbíhá jako na drátkách. V sále to hned od začátku začíná řádně vřít. Přiznám se, že dalších osm kusů nesleduji příliš pozorně, poněvadž po vyhnání z pitu všemožně pobíhám a věnuju se hlavně fotodokumentaci. Někde kolem "Weight Of The World" s pocitem, že už mám dost nacvakáno zakotvím na pravoboku u pódia. Zrovna akorát na "Better Than Love", během níž si mě naprosto získává Adam svou skvělou kytarou, která příjemně vytažená šlape jak nabušená mašina. Jsme někde těsně před polovinou setu a rozhicovaná dvojice si dá "Somebody To Die For" v odpočinkové akustické verzi. Neúnavné publikum pěje jak o život.

Načež přichází novinková "Magnicent". V duchu křičím dlouhé táhlé „neeeeeee“, tenhle kus vážně nesnáším. Připomíná mi totiž písničku z nějaké staré reklamy na kafe, sic už nevím přesně jakou. "Lights" je tanýnkově roztomiloučká zpívánka a do publika putují bílé růže. Theo hlásá: „I just wanna see you dance!“ A co myslíte? Nechávám se strhnout, užívám si svůj malej synthpopovej taneček a kroutím se u toho jak had. Při "Walk Away" vře kotel doslova ode zdi ke zdi a ohromený Theo zvolá: „Magicaal!“ No jasně, Praha je přece vždycky magická!

Adam odkládá kytaru, usedá za křídlo aby rozjel plouživou "Something I Need To know". "Wonderful Life" střídá katarzická "Nothing Will Be Bigger Than Us". Vrním blahem při řádně ztemnělých synťácích. Set uzavírá euforická "Wings" Kapela na moment mizí a mohutné bicí uvádí první přídavek "Beautiful Ones". Načež se o silně emotivní rozloučení postarala "Stay". Do lidí letí posledních pár růží se slovy „Say good bye in the pouring rain and I break down as you walk away…“, publikum freneticky řve: „staaaaay!“ Na podlahu dopadají slzy jak hrachy a rozjařená kapela se nadšeně loučí. Jo kluci, hraje vám to krásně, ale stejně vás nemiluju.

Z alba "Desire" nakonec zaznělo celkem sedm tracků a nebylo to vůbec zlé. Živá show s parádním zvukem má dostatečný drive na to, aby člověk zkousl i písně, které na studiové nahrávce moc nemusí. Oceňuji i výborné publikum, které zná prakticky veškeré texty slovo od slova. Koncert si užívají nejenom první řady, ale v celém prostoru narazíte na tančící hloučky, ale i roztančené samotáře. Každý si užívá po svém a nikdo se nebojí ani proudu dojatých emocí. Když sečteme všechny esence dohromady, vyjde z toho velice příjemný zážitek, který zdá se být doslova povznášející.

Hurts mají v našich končinách dveře stále otevřené,o čemž svědčí i fakt, že koncert od koncertu hrají ve stále větších prostorách. Doufejme, že přístě na ně vyrazíme třeba už do O2 Areny. Forum Karlín je sice designově povedená, ale jinak lehce nepraktická stavba. Což se ukázalo hlavně po skončení akce, kdy se v předsálí vytvořil neuvěřitelný masomlejn. Situaci, kdy u východu umrzáte chladným vzduchem zvenčí a o pět kroků bokem směrem k šatně se nedá z lidského vedra dýchat, zažijete asi málokde.

Setlist:

01 Desire
02 Ready To Go
03 Some Kind Of Heaven
04 Sunday
05 Silver Lining
06 People Like Us
07 Hold On To Me
08 Miracle
09 Rolling Stone
10 Weight Of The World
11 Better Than Love
12 Somebody To Die For (Acoustic)
13 Magnificent
14 Sandman
15 Lights
16 Walk Away
17 Something I Need To Know
18 Wonderful Life
19 Nothing Will Be Bigger Than Us
20 Wings