Melanculia: Bez tabu, bez cenzury a bez výmluv, jen syrové pocity přetavené do hudby

Nino Sable, jeden z nejaktivnějších muzikantů na současné scéně, je poslední dobou nejčastěji vidět na koncertních pódiích se svou vlajkovou lodí Aeon Sable. Co kutí sám v temnotách nám prozradil v rozhovoru u příležitosti vzkříšení svého dark indie projektu Melanculia. Zavede nás zpět ke kořenům, zabrousí k okrajovým projektům jako Hqmr a prozradí některá fakta o chystaném novém počinu. For English version please click here.

SANCTUARY.CZ: Ahoj Nino, jak se máš takhle během podzimu?

Nino: Popravdě musím přiznat, že podzim a zimu doslova nenávidím, ale mám se celkem v pohodě.

SANCTUARY.CZ: Snad to nebude tak zlé. Příroda se pomalu začíná ukládat k zimnímu spánku, dny jsou čím dál víc temnější a ve vzduchu je cítit určitá melancholie. Což nám vlastně napovídá, o jakém projektu se budeme dneska bavit. Má na tebe tohle roční období nějaký zvláštní vliv? Jsi třeba víc tvůrčí?

Nino: Kreativní jsem pořád, jen preferuju spíš léto. V létě sice tvořím o něco míň, ale výsledek je vždycky lepší. Celé minulé léto jsem strávil skládáním kompletně nového alba právě pro projekt Melanculia, což nebylo vůbec jednoduché, poněvadž pro Melanculii jsem roky nic neudělal. Vzalo to spoustu času, dostat se zase do té správné nálady. Po spoustě pokusů, které nestály za zmínku, jsem konečně našel tu správnou cestu a jo, jsem za to nesmírně šťastný.

SANCTUARY.CZ: Naši čtenáři tě znají hlavně jako lídra goth rockových Aeon Sable. Stojíš ale i za několika dalšími projekty, např. Deied, Hqmr nebo právě Melanculia. Co tě přivedlo k obnovení zrovna posledního jmenovaného? Byl za tím nějaký zvláštní impulz, který tě nakopl tímhle směrem?

Nino: Aeon Sable je samozřejmě moc dobrý projekt, tou spoluprací s kapelou doslova žiju. Všichni jsou nesmírně profesionální a je s nimi velká spousta srandy během tour, ale i během skládání muziky. Tak trochu mi ale chyběl ten dřívější způsob tvorby, tak jsem se záměrem znovunalezení vlastních kořenů probudil tuhle mrtvolu. Melanculia ale v současnosti nemá žádný label, žádného promotéra. Chci aby tohle zůstalo i nadále malou undergroundovou záležitostí. Nic tak profesionálního jako Aeon Sable. ;-)   
 

                  


 

SANCTUARY.CZ: Prozraď nám, kam až vlastně sahají tvé hudební kořeny? Víme, že kromě gotických subžánrů rád posloucháš black metal, ale i world music. Bylo tomu tak vždycky nebo tvá hudební knihovnička skrývá nějaká guilty pleasures, o kterých ještě nevíme?

Nino: O ano, vždycky tomu bylo takhle. Nejdůležitější součástí hudby je pro mě ten duch, co žije uvnitř. Kompozice a texty, drama… všechno do sebe musí krásně zapadat. Krásu můžeš najít téměř v jakékoliv hudbě, pokud smýšlíš dostatečně otevřeně. Samozřejmě, že je na hudebním poli i strašná spousta sraček. Většina muzikantů se ale snaží dostat ze sebe to nejlepší. Od té doby, co proplouvám hudebním vesmírem, mám to potěšení získat spoustu čerstvých nahrávek. Lidi mi píšou na Facebooku a posílají mi svou novou muziku, což je fakt skvělé. Není to ale jen nová hudba. Třeba nedávno jsem objevil projekt Jacula, což je velmi stará záležitost z Itálie. Taky mám rád poslední nahrávku od The Witch Will Die Tomorrow a Artica. Vidíš? Pořád žiju v undergroundu. ;-) Kdybych měl zabrousit víc do mainstreamu, tak musím zmínit Petera Murphyho a taky poslední počin Iggyho Popa.  

SANCTUARY.CZ: Pamatuješ si na vůbec první desku, kterou sis koupil?

Nino: Pamatuju, to byl šílený příběh. V té době zrovna dobývala trh cédéčka, takže jsem po jednom taky zatoužil. Bylo to těsně po přestěhování do Povoa de Varzim (město v Portugalsku), kde jsem vůbec nikoho neznal. V obchodě s deskami mi padlo do oka "King For A Day, Fool For A Lifetime" od Faith No More a hrozně jsem ho chtěl. Jenže mi chyběly peníze, tak jsem šel na pláž a celou cestu usilovně přemýšlel, jak to udělat. Na pláži se poflakovala partička metlošů, dal jsem se s nimi do řeči a na férovku se jich zeptal, jestli by mi někdo z nich nemohl dát nějaký peníze, abych si mohl koupit to CD a ono se tak skutečně stalo.

Mimochodem, metalová parta v Povoa de Varzim byla fakt skvělá. Scházeli jsme se o víkendech, kopírovali CDčka na kazety, užívali si metalový pořady na MTV a jezdili na koncerty do Porta.

SANCTUARY.CZ: I v dnešní předigitalozivané době se občas ke kazetám pár nadšenců vrací. Jaký k nim máš v současnosti vztah?

Nino: Kazety dneska vnímám čistě jako médium mladého undegroundového hnutí osmdesátých a devadesátých let. Podle mého názoru... mrtvé.    

SANCTUARY.CZ: Melanculia má za sebou už poměrně dlouhou historii. Jestli se nepletu, začal jsi s tímhle projektem v roce 2002. Oproti jiným věcem má výrazně písničkovější charakter. Co pro tebe Melanculia znamená? Je nějakým ventilem emocí, které nemůžeš vyjádřit jinde?

Nino: Melanculia je v současnosti 100% Nino. Žádná tabu, žádná cenzura, žádné výmluvy. Jen syrové pocity a myšlenky přetavené do hudby.
 


SANCTUARY.CZ: Před pár týdny jsi vlastním nákladem znovu vydal dvě zatím poslední alba "Paths“ a "The Dazed Prophet“. Neuvažoval jsi někdy o reedici ještě starších alb? Respektive mají posluchači, kteří objevili Melanculii teprve nedávno, nějakou šanci dostat se k prvním třem počinům?

Nino: Kvalita těch prvních alb byla tak strašně špatná, že jsem se rozhodl je vymazat a v současnosti neexistují žádné plány na jejich opětovné vydání. Možná, že jednou některé z těch starých songů budeme hrát živě, nebo jednu či dvě starší skladby dáme v budoucnu na album, ale v současnosti nic z toho není v plánu.

SANCTUARY.CZ: Poslední dobou je dost velkým trendem remasterování starších nahrávek. Zasahoval jsi i ty nějak do zvuku "Paths“ a "The Dazed Prophet“ před jejich znovuvydáním?

Nino: Ne vůbec, "Paths“ a "The Dazed Prophet“ zůstávají v původní podobě. Žádné retuše, žádné remasterování. Věci jsou tak, jak jsou.

SANCTUARY.CZ: Tak to jsme moc rádi, protože se často stává, že starší nahrávky přepracováním sice získávají lepší zvuk, ale na úkor naprosté ztráty ducha doby. Úplně zmizí ta syrová autentičnost, kterou sebeprofesionálnější produkce nedokáže nahradit.

Nino: Naprosto souhlasím, právě proto jsem je nepředělával.

SANCTUARY.CZ: Veškeré texty na nich jsou v angličtině. Nemáš chuť si někdy střihnout třeba jeden song v němčině nebo dokonce v portugalštině?

Nino: Dobrá otázka… portugalštinu miluju a myslím si, že pro zpívání je to úžasný jazyk. Pro Aeon Sable jsme udělali pár písní s portugalštinou a vyznělo to moc krásně. Oproti tomu němčina zní dost tvrdě, hodí se spíš do industrialu. ;-) Osobně ten jazyk nemám moc rád, i když je považován za jazyk filozofů a básníků.

I když... jednou jsem udělal Melanculia písničku s pár slovy v portugalštině, ale nikdy jsem ji nevydal. Jejím prostřednictvím jsem sháněl kontakty na spolužáky a určitě se dá najít na youtube pod názvem „Quem Conhece Os Meus Amigos Da Alfacoop“.

SANCTUARY.CZ: Nedá mi to a musím se zeptat na prolínání některých songů mezi Melanculia a Aeon Sable. Je to jejich silným potenciálem, že skvěle zapadnou do obou projektů? Třeba taková "Long Road Out Of Hell" či "Fabulous Land".

Nino: Melanculia, Deied, Aeon Sable, Hqmr jsou všechno mé stíny, takže se to občas prolne a uděláme „stormed“ verzi těch nejlepších tracků pod vlajkou Aeon Sable.
 

                       
Melanculia - Long Road Out Of Hell


SANCTUARY.CZ: Když už jsme u toho prolínání, pověz nám něco i k projektu Hqmr. Máme pocit, že vždycky visel tak trochu ve vzduchoprázdnu.

Nino: (smích) Hqmr nemůže být úplně považován za seriozní projekt. Za jeho hudbou stojí jediný člověk, můj kamarád Albert Q. Din (kytarista Aeon Sable, poznámka S.) a já jsme jen přidali některé ingredience. Vtipné je, že píseň "White Snow" vznikla původně pro Hqmr a až později jsme recyklovali části textu pro stejnojmennou píseň Aeon Sable.

SANCTUARY.CZ: Ptám se proto, že poslední dobou zvláště v coldwave kruzích Hqmr docela jede. Nechystáte v budoucnu nějakou další spolupráci?

Nino: Jo, s Albertem jsme dobří kámoši a máme v plánu někdy v budoucnu udělat pár dalších tracků v duchu Hqmr.

SANCTUARY.CZ: Super! A co vlastně znamená Hqmr, je to zkratka, že? "High quality music range" nebo tak něco?

Nino: Ve skutečnosti se za těmi písmeny skrývá mnohem hlubší význam, ale je tak moc hluboký, že si na něj vůbec nemůžu vzpomenout. ;-)

SANCTUARY.CZ: Melanculia byla odjakživa tvým sólovým projektem, tak jak jsi vlastně dospěl k rozhodnutí, že kolem sebe postavíš celou kapelu a zapojíš dokonce i živého bubeníka?

Nino: Před nějakým časem jsem byl dost zničený duševními problémy. Zachránili mě kámoši z Aeon Sable s tím, že bychom mohli dělat společně i projekt Melanculia a vrátit mě díky tomu zpátky do života. Nejsem si úplně jistý, jestli to byl dobrý nápad, ale teď to vypadá v pohodě. ;-)

SANCTUARY.CZ: To jsou teda věci, tak snad to nebylo nic vážného a máš to definitivně za sebou. Mimochodem, bubeník Drobi vypadá jako veselý chlapík. Znáte se už dlouho nebo jsi ho sehnal prostřednictvím nějakého konkurzu?

Nino: Drobi je pro mě nováčkem, ale je zatraceně dobrý v tom, co dělá. Je dlouholetým kámošem Quotha (basák Aeon Sable) a… jo… tímhle způsobem se k nám přidal.

SANCTUARY.CZ: Fungujete jako kapela i ve studiu, nebo si veškeré nástroje nahráváš sám?

Nino: V současné době veškerou hudbu pro Melanculia dělám sám. Hraju na všechny nástroje, dokonce i na ty, ve kterých nejsem moc dobrý a sám dělám i veškeré nahrávání a všechno ostatní. V následujících dnech a týdnech se chystám do nového studia, abych z toho všeho čerstvého materiálu, který mám nastřádaný, udělal skvělé album. Ve studiu mi ale tentokrát bude pomáhat jeden z mých starých dobrých kamarádů Tonemaster D., s nímž jsem pracoval hodně dávno před Aeon Sable. Do budoucna chci ale celý ten proces změnit a začít dělat písně spolu s kapelou, abych z toho dostal co nejkomplexnější zvuk.
 

                     
 
 

SANCTUARY.CZ: Můžeš nám už prozradit podrobnosti k novému albu? Rýsuje se spolupráce s nějakým labelem nebo přemýšlíš o crowdfundingu?

Nino: Určitě se můžete těšit na zhruba 40 minut luciferiánské dark indie alternativy. Kdo zná "Paths" a "The Dazed Prophet", tak si určitě dokáže představit, kam povede cesta. ;-) Album se bude jmenovat "The Seventh Circle" a najdete na něm 7 až 9 tracků. Hledal jsem pro něj i label, ale ten jediný, který se mi ozval, mi doporučil, že pro člověka jako jsem já bude nejlepší, když si to vydám sám. Tak jako tak mám na tomhle poli spoustu zkušeností, díky času, který jsem strávil prací pro label afmusic a všechny ty ostatní kapely. Tudíž jsem se rozhodl, že si nové album vydám sám. Prodej poběží výhradně prostřednictvím bandcamp profilu Melanculia a na našich koncertech. Vidíš, Melanculia i nadále zůstává undergroundovou indie alternativou. Ani ne tak, co se týká zvuku, ale spíš distribuce, marketingu a celkového přístupu k věci. Možná se v budoucnu rozhodneme jít cestou crowdfundingové kampaně, stejně jako jsme to před pár lety udělali se "Saturn Return" v případě Aeon Sable.

SANCTUARY.CZ: Podle zpráv ze sociálních sítí intenzivně zkoušíte na živá vystoupení. Můžeme se na vás někdy těšit třeba i u nás v Praze?

Nino: Jakmile budeme připraveni hrát živě, tak určitě rádi vystoupíme kdekoliv nás lidé budou chtít. Náš první koncert se odehraje 1. prosince v podstatě za rohem v Oberhausenu v prostoru "Druckluft". Plánujeme ale další vystoupení, akorát nejdřív musíme přežít ten koncet doma. Praha je moc pěkná a každý z nás by tam nejraději jezdil tak často, jak by to jen šlo. Takže nám prostě zavolejte a budeme tam!

SANCTUARY.CZ: Skvěle, budeme se těšit! Na samotný závěr nám ještě prozraď, zda existuje nějaká zvláštní spojitost mezi sedmdesátým výročím úmrtí Aleistera Crowleyho a termínem vašeho prvního koncertu nebo jde jen o shodu čistě náhodnou?

Nino: No, řekněme, že je to jen náhoda. ;-) 
 

                  

 

mohlo by vás také zajímat