Ezechiel | 21.08.2017 16:10

O eurodance a devadesátkách, nahotě na pláži, spolupráci s Danielem Myerem, životě v Anglii a řadě zajímavostí před vystoupením na PGT.

SANCTUARY.CZ: JAK SE MÁŠ EMKE?

Emke: Dobře, děkuju, máme za sebou perný den, ale v pohodě.

SANCTUARY.CZ: TO JE DOBŘE. V ANGLII TO SNAD ANI JINAK NEJDE. MIMOCHODEM, JAK SE STANE, ŽE SE MAĎARSKÁ KAPELA OCITNE V ANGLII?

Emke: My už jsme vlastně zase v Maďarsku, nedávno jsme se z Londýna přestěhovali zpátky. Přesněji řečeno, bylo to v průběhu července, a proto jsme taky v tomhle období nedělali žádné koncerty ani nic takového. Připravovali jsme se na tenhle krok, který jsme měli v hlavě někdy od ledna. Stěhovat se do jiné země není sranda, když musíš přestěhovat mimo jiné třeba i studio a vůbec všechny další věci 1000 kilometrů daleko. Ale už si to sedlo a jsme zase připravení fungovat.

SANCTUARY.CZ: JAK DLOUHO JSTE VLASTNĚ ŽILI V ANGLII?

Emke: Necelých pět let...

SANCTUARY.CZ: A JAKÉ TO TAM BYLO? SPLINILY SE VÁM TAM VAŠE SNY?

Emke: Upřímně – nemyslím si, že bychom od stěhování do Londýna měli nějaká přehnaná očekávání. Samozřejmě jsme měli ke stěhování dobré důvody, ale nevěděli jsme, jestli tam zůstaneme – jestli se vrátíme do Maďarska, nebo se posuneme do další země, třeba do Německa. Právě Německo je totiž zemí, kde kromě domoviny hrajeme nejčastěji. Čili netušili jsme, jak to dopadne, ale zpětně hodnotím, že těch čtyři a půl roku tam stálo za to. Změnilo nás to do té míry, jak jsme potřebovali. Ale myslím, že nazrál čas se posunout dál.

Naše mise ale byla úspěšná. Já jsem stála o to, abychom se stali součástí tamní scény alespoň do té míry, že tu odehrajeme pár vystoupení. První tři roky jsme se o to vlastně příliš nesnažili a pořádně zabrali až v těch následujících dvou. Dohromady to byly nějaké tři čtyři koncerty a to nejen v Londýně. Čili alespoň v tom jsme naplnili svá očekávání.

SANCTUARY.CZ: TAK SE VRAŤME V ČASE AŽ NA ÚPLNÝ ZAČÁTEK HISTORIE KAPELY, VY JSTE PŮVODNĚ FUNGOVALI SE SOPHIÍ JAKO DVOJICE, NICMÉNĚ PO ČASE SOPHII VYSTŘÍDAL KRISZTIAN, KTERÝ JE SOUČÁSTÍ FORMACE TEĎ. ČILI OTÁZKA ZNÍ, JAK JSTE SE POTKALY SE SOPHIÍ A PROČ DOŠLO K VÝMĚNĚ...

Emke: My jsme se se Sophií znaly už řadu let před založením Black Nail Cabaret. Byly jsme a jsme kámošky. Potkaly jsme se na nějakém mejdanu, kde jsme zjistily, že obě milujeme muziku a máme sen věnovat se vlastní tvorbě. Tak jsme daly dohromady, co jsme měly po šuplíkách. Sophia hrála na klavír, já dodala zpěv a texty a začaly jsme hrát spolu. Nicméně ona už od začátku poslouchala jinou hudbu než já a vlastně i než jakou jsme hrály, takže se nakonec naše cesty začaly rozcházet. Samozřejmě bylo fajn, že přinášela inspirace i odjinud, což samozřejmě inspirovalo i mne, nicméně čím dál víc se chtěla věnovat instrumentálnějšímu, experimentálnějšímu a ambientnějšímu směru s trochou postpunku a kytar, nicméně ve výsledku ne tak drsné a temné hudbě jako Black Nail Cabaret.

A navíc není tajemstvím, že Sofia má teď miminko, takže má momentálně jiné starosti a aktuálně se hudbě vůbec nevěnuje. Nicméně doufám, že se k ní jednou vrátí. Nicméně chci dodat, že jsme pořád velmi dobré kamarádky a vzájemně se podporujeme. Čili žádná zlá krev nebo hořkost z rozchodu.

SANCTUARY.CZ: A JAK SE STALO, ŽES ZAČALA HRÁT S KRISZTIANEM?

Emke: On pomáhal Black Nail Cabaret už od začátku jako producent. Pomohl nám domluvit nahrávání ve studiu jednoho známého, které jsme potom koupili. Navíc uměl smíchat skladby a měl kamaráda zvukaře, který mu s tím pomáhal. A samozřejmě jsme se tím od něj při tvorbě debutu spoustu naučily. No, a protože – což není žádné tajemství – Krisztian je můj manžel a žijeme spolu, samozřejmě slyšel všechny moje skicy na druhou desku a začali jsme psát skladby spolu. Jindy jsem třeba zase někdy zaslechla nějaké riffy a rytmické smyčky a groovy, které tvořil, a mně zase začala naskakovat slova, která by se hodila do této nálady a tak podobně. V době po druhé desce jsme už takhle měli hotových spoustu skladeb a v tu dobu se Sophia rozhodla z projektu odejít. Čili dá se říct, že třetí deska je už vlastně naše – moje a Krisova – Sophia už v tu dobu projekt sledovala jen hodně z dálky.

Nicméně když se rozhodla odejít, říkala jsem si, kde budu hledat někoho na její místo – ideálně holku (smích), která skládá hudbu, inspiruje mne a já mohu inspirovat ji, abychom vytvořily tým… chci toho po jedné osobě hodně. A samozřejmě jsme nikoho takového nenašli. Po dvou dnech s různými „uchazečkami“ mi najednou došlo – a proč vlastně nedělám Black Nail Cabaret s Krisztianem? Vždyť je to v každičkém ohledu ten nejlepší výběr! Umí psát písně, stál v pozadí projektu už od samotného začátku, je fantastický klávesák, má hromadu nástrojů a umí s nimi… a navíc všechny skladby zná a umí. A taky logisticky – stejně vždycky vyrážíme ze stejného místa. Čili to bylo to nejlepší rozhodnutí, které se v dané situaci mohlo udělat, jestli to dává smysl…

Black Nail Cabaret - Therapy

SANCTUARY.CZ: TO ROZHODNĚ. A JAK ROZDÍLNÉ JE DĚLAT HUDBU SE ŽENOU, NEBO S MUŽEM?

Emke: Vlastně ani nevím. Nejsem si jistá, jestli v rozdílech při skládání hraje nějakou roli to, zda je někdo kluk, nebo holka. Myslím, že rozdíl je spíš od člověka k člověku. Každý má jinou pracovní metodu a může Ti sednout muž stejně tak jako žena. Pro mne v tom není rozdíl. Nicméně samozřejmě je to pro nás obtížnější v tom, že kromě hudby máme i osobní vztah, který musíme řešit, a ten je někdy při práci velmi těžké odložit. Čili v tomhle je to pro mne ta nejtěžší část. Není to proto, že je to muž, ale že je to můj muž (smích).

SANCTUARY.CZ: TO JE JASNÉ, JSTE SPOLU 24 HODIN DENNĚ I O VÍKENDECH, NA KONCERTECH… A DĚLAT HUDBU JE STEJNÉ JAKO DĚLAT JAKOUKOLIV JINOU PRÁCI, NAVÍC S TÍM NEJBLIŽŠÍM ČLOVĚKEM.

Emke: Jo, je velmi těžké neranit city toho druhého – pro nás oba. Můžeme brát spoustu věci osobně, třeba když budu kritizovat Krisztianovu hudbu nebo se mi na ní nebude něco líbit, bere to někdy osobně… což já ale mám úplně stejně, když mi třeba řekne: „Promiň, ale tohle se mi nelíbí.“ Pokoušíme se k sobě být naprosto upřímní, i když je to ohromně těžké. Tedy, ono je to vždycky obtížné, ale když to řešíš s člověkem, se kterým nemáš ten vztah až takhle blízký a koho miluješ, je to přeci jen o něco snazší.

Black Nail Cabaret - Veronica

SANCTUARY.CZ: TAK POJĎME NA DESKY. UŽ DEBUT „EMERALD CITY“ ZAUJAL SVÝM NEZAMĚNITELNÝM ZVUKEM – JAK DÍKY TVÉMU HLASU, TAK DÍKY ZVUKU. TAK NĚJAK JSME SE UŽ DOTKLI INSPIRACÍ SOPHIE, ALE CO MĚLO U VZNIKU TOHOHLE ALBA NEJVĚTŠÍ VLIV NA TEBE?

Emke: U mne se to mění od klasických oldschool darkwave kapel až k novým experimentálním spolkům. A dokonce i starý instrumentální jazz, hlavně ty pomalé a smutné kompozice. Miles Davis. Záleží to na náladě, poslouchám hromadu věcí. Strašně ráda objevuju kapely se zvukem, který slyším poprvé. Takové ty, které je těžko definovat nebo zařadit do škatulky. Zrovna nedávno jsem se zamilovala do Gazelle Twin – ta hudba je podle mne prostě nádherná a nezařaditelná. Od trip-hopu občas až k drum and bass, ale hlavně je to celé experimentální.

Jinak ale poslouchám takové ty klasiky jako Depeche Mode, Annie Lennox a podobně. Raději než zpěvačky mám ale zpěváky – hodně jsem i zpívala skladby, které normálně zpívají muži. Asi i proto, že 80 % toho, co se mi líbí, je na mne moc vysoko (smích). Můj hlasový rejstřík je totiž dost hluboko, čili celkem pohodlně se popasuju s Annie Lennox, Eurythmics nebo Yazoo.

SANCTUARY.CZ: ROK PO VYDÁNÍ DEBUTU VYŠLA I PRVOTINA VAŠÍ SPOLUPRÁCE S DANIELEM MYEREM NA PROJEKTU HAUJOBB. JAK JSTE SE DALI DOHROMADY?

Emke: Potkali jsme se roku 2012 v Maďarsku, kde hrál s Covenant a kde my byli jako jeden z předskoků. Viděl nás hrát a pak za mnou přišel do šatny a zeptal se mne, jestli bych neměla zájem se objevit na albu, které právě připravuje. Že by mi poslal demáče a mohla bych si s nimi dělat, cokoliv bych chtěla – křičet, vrčet, prostě cokoliv, že se mu prostě líbí můj hlas. Což mne samozřejmě velmi potěšilo, polichotilo a souhlasila jsem (smích).

Nicméně šlo to celkem pomalu, on se asi tak rok vůbec neozval a pak jsme se zase někde potkali v Německu na koncertě a on mi pak ta dema doopravdy poslal. Měla jsem volnou ruku, což bylo super. Miluju, když někdo tvoří tak fantastické podkresy a dá mi úplnou volnost se v nich pohybovat. Můžu psát texty, jaké chci… no prostě bylo to super.

Architect - Neon

SANCTUARY.CZ: A CHYSTÁTE NĚCO DALŠÍHO I DO BUDOUCNA? PŘECI JEN, POSLEDNÍ ALBUM ARCHITECT UŽ JE ČTYŘI ROKY STARÉ…

Emke: Jo, ale myslím, že před nedávnem vydal singl, který jsem vnímala jako předzvěst nové desky… A na té jsem se nepodílela. Ale jinak jasně, proč ne. Nikdy neříkej nikdy, nicméně zrovna teď nic spolu rozdělaného nemáme.

SANCTUARY.CZ: VY JSTE TAKY S BLACK NAIL CABARET ZAČALI VYDÁVAT DESKY NA JEHO LABELU BASIC UNIT. TO BYLO ASI TAKY NA ZÁKLADĚ TÉ PŘEDCHOZÍ SPOLUPRÁCE, ŽE?

Emke: No, víceméně jo. Když jsme hráli s Architect na Infestu, měl tam Daniel ještě koncert s Haujobb. Tak jsme se seznámili s Dejanem, který má label na starosti. No a my v tu dobu neměli vydavatele... (smích). Čili to byla velmi snadná řeč:

„Kdy něco vydáte?“
„No, my nemáme label…“
„Danieli, oni nemají label… my máme label…“

(smích). Pak si poslechl naši hudbu a řekl: „Hele, tohle je něco, co bych rozhodně vydal!“ a bylo to. Postarali se o naši druhou desku a pak i tu aktuální. A plánujeme s nimi pokračovat i nadále.

SANCTUARY.CZ: DANIEL JE TADY U NÁS V PRAZE KAŽDOU CHVILKU, ALE CO TY A PRAHA? NEDÁVNO JSTE TU HRÁLI TAKOVÝ TAK TROCHU UTAJENÝ KONCERT NA LODI. TO BYLA VAŠE PRVNÍ ZKUŠENOST S PRAHOU?

Emke: Jo, úplně první. Tedy, mám nějaké velmi matné vzpomínky z Prahy, když jsem byla malá, protože samozřejmě, když ses chtěl dostat od nás do Německa, bylo to přes Prahu nejrychlejší. Čili letos v létě to bylo vůbec poprvé, co jsem v tomhle městě doopravdy byla. A Praha je překrásná! Spousta míst mi připomínala Budapešť, ale je prostě tak nějak jiná. Cítila jsem se tu částečně jako na prázdninách a částečně jako doma, což bylo super. A hrát na lodi na řece je samozřejmě úžasná zkušenost. Bylo to magické. O to víc se těším na koncert 25. na Prague Gothic Treffen!

SANCTUARY.CZ: A NEBYLA NA KONCERTĚ TROCHU OTRAVA, JAK VÁM TAM VŠICHNI TI ČUMILOVÉ A TURISTI LEZLI JEN KOUSEK OD PÓDIA?

Emke: Ne, vůbec, mělo to zase takový skvělý vibe. Také na chodníku stála hromada turistů, kteří tančili a tleskali a zdálo se, že byli tak nějak zapojení do toho, co se dělo na lodi. To byla skvělá zkušenosti. Po koncertě přišel jeden chlapík a ptal se, kdo jsme, že šel náhodou kolem a strašně se mu naše hudba líbila. To byla úžasná zpětná vazba a bylo také zajímavé hrát vlastně v podstatě pro každého, kdo šel náhodou kolem nebo náhodou seděl na lodi na drinku. Právě tahle nahodilost a náhodnost na tom byla jednou z nejkouzelnějších věcí.

SANCTUARY.CZ: TO JE SUPER. TAK SE JEŠTĚ PODÍVEJME NA VAŠE DRUHÉ ALBUM „HARRY ME MARRY ME BURY ME BITE ME“, KTERÁ MÁ VE SROVNÁNÍ S DEBUTEM MNOHEM POPOVĚJŠÍ PUNC.. TO BYL ZÁMĚR?

Emke: Upřímně, vlastně ne. Když jsme totiž připravovali k vydání naší první desku, už jsme měli rozepsané skladby na “Harry Me”, které jsme vytahali ze šuplíků. V podstatě je stačilo dodělat, smíchat a zmasterovat. Nebylo to tedy vědomé rozhodnutí, že bychom si řekli “pojďme tuhle desku udělat tanečnější”. Co mám ale moc ráda na téhle desce je velký krok, který jsme udělali co do míchání a masteringu. Upřímně, nejsem moc spokojená se zvukem našeho debutu a rozdíl mezi nimi je propastný. Z toho mám radost.

SANCTUARY.CZ: NÁŠ KOLEGA DEMI DOKONCE NAZNAČIL, ŽE MU TO PŘIJDE JAKO MODERNĚJŠÍ VERZE SHAKESPEARE SISTERS…

Emke: Wow, tak to beru jako lichotku, protože Shakespere sistes miluju! Žeru, co Siobhan Fahey dělala s hlasem, jak vypadala... Jo, měla jsem nedávno zase takové období s devadesátkama a poslouchala spoustu muziky z té doby.

Black Nail Cabaret - Satisfaction

SANCTUARY.CZ: POJDME JEŠTĚ NA DALŠÍ ALBUM, KTERÉ JE MNOHEM MÉNĚ TANEČNÍ, ALE O TO TEMNĚJŠÍ. JE TO NĚJAKÁ REAKCE NA TO, CO SE DĚJE SE SVĚTEM KOLEM?

Emke: Mohlo by také být. Děje se spousta věcí kolem nás i nám samotným a vychází z toho spousta frustrace, takže jsem se z toho samozřejmě potřebovala asi vypsat. Deska je temnější, to nepopírám, ale myslím, že je tam pár tanečnějších kousků. A největší rozdíl je, že používáme víc hardwarových syntetizátorů než těch digitálních, takže zvuk je mnohem tvrdší než na předchozích nosičích. Čili to všechno dohromady může skládat temnější obrázek, ale musím přiznat, že je mám moc ráda. Strašně ráda je hraju živě, nemůžu se jich nabažit.

SANCTUARY.CZ: TEĎ JSI NAVÍC VYDALA SVOJE EP…

Emke: Ano, ano, byl to v podstatě podobný případ… vysypala jsem hudební šuplíky a tohle tam bylo, tak jsem chtěla vyzkoušet, jaké to bude a jak se těm skladbám bude dařit. Na jednom tracku mi opět vypomohl Kris, ale jinak bylo hodně zajímavé psát písně s tím, že to není pro BNC, ale že to jsem jenom já. To tomu všemu dalo dost jiný pocit… a bylo to trochu děsivé… (smích).

SANCTUARY.CZ: TY TAKY SAMOZŘEJMĚ PÍŠEŠ TEXTY-… NĚKDY JSOU HODNĚ SEXY, NĚKDY JSOU ZASE DOST MELANCHOLICKÉ. CO TĚ NEJVÍC INSPIRUJE?

Emke: V podstatě odevšud – od sebe, ze světa, z novin, z příběhů mých přátel, videí na Youtube… tím spouštěčem může být doslova cokoliv.

SANCTUARY.CZ: JE PRAVDA, ŽE ČLOVĚK ASI PŘIJDE V KAŽDODENNÍM SVĚTĚ KE SPOUSTĚ NÁMĚTŮ. A KDYŽ JSME U TOHO BĚŽNÉHO ŽIVOTA… CO TY VLASTNĚ DĚLÁŠ MIMO BNC? ASI NENÍ MOŽNÉ SE UŽIVIT JEN HUDBOU TOHOTO PROJEKTU…

Emke: Jo, já pracuju jako osobní asistentka jednoho psychiatra.

SANCTUARY.CZ: PANEJO… TAK TO MÁŠ O TÉMATA FAKT POSTARÁNO… POJĎME TEDY RADĚJI ZASE K HUDBĚ. BLACK NAIL CABARET VYDALI I EP PLNÉ PŘEDĚLÁVEK. JE NĚJAKÁ SKLADBA, NA KTEROU SI BROUSÍTE ZUBY TEĎ?

Emke: No, vlastně jsem v pokušení předělat nějaký eurodance nebo europop hit z devadesátek, protože některé z nich jsou skvěle napsané skladby. Jenom ty zvuky a aranže, které se tehdy používaly, jsou prostě typicky devadesátkové a často mizerné. Já třeba miluju, co dělají Death in Rome, kdy vezmou skladbu a úplně jí obrátí vzhůru nohama. Miluju jejich verzi “What is Love” od Haddaway. My jsme si takhle před mnoha lety, ještě než jsme začali hrát živě, udělali v trochu podobném duchu "Umbrella” od Rihanny. To bylo roku 2009, takže skoro deset let. Líbila se mi skladba, ale ne ten hiphopový sound, takže jsme si na ní posvítili po svém. Nicméně pokud se vrhneme zase do nějakých předělávek, nejspíš to bude nějaký z devadesátkových oblíbenců mých pubertálních let.

Black Nail Cabaret - Sister Sister

SANCTUARY.CZ: DALŠÍ VĚC, KTEROU NEMŮŽEME MINOUT, JSOU VAŠE KLIPY, Z NICHŽ ZEJMÉNA NĚKTERÁ ROZHODNĚ MUSELA POTĚŠIT ŘADU TVÝCH (NEJEN) MUŽSKÝCH FANOUŠKŮ…NĚKDE JSEM ČETL, ŽE JSI SAMA NEČEKALA, ŽE NĚKTERÁ VIDEA BUDOU TAK ODVÁŽNÁ…

Emke: Asi mluvíte o "Sister Sister", žejo (smích)? No, to byl takový ten moment bezprostřední volnosti – nejen před kamerou, ale vůbec v otevřeném prostoru – nemít na sobě nic a pomalu jít směrem k širému moři rámujícímu mé tělo. Bylo to úžasné, něco, co jsem nečekala, bylo to osvobozující. Myslím, že to budu dělat častěji (smích). Nicméně jsem čekala, že ten záběr bude rozstříhán na kratinké útržky a použit na různých místech v průběhu celého videa. Takže jsem byla dost překvapená, když jsem viděla, že v podstatě celý začátek je dlouhý záběr nahé mne, jak jdu směrem k moři. Napoprvé to bylo opravdu šokující, ale myslím, že je to jen takový ten běžný postoj, který každý z nás má ke svému tělu. Když se na něj podíváš, můžeš ho buď vidět jako čistě lidské tělo, nebo jako lidskou bytost. A když se na své tělo podívám, vidím své nedostatky, vidím své komplexy a je dost složité se od nich odpoutat. To byla asi jediná věc, která mi na tom přišla divná, ale myslím, že už si zvykám.

SANCTUARY.CZ: NICMÉNĚ NEJEN V KLIPU, ALE I LIVE JSI TAKOVÁ FAMME FATALE.. NEMĚLA JSI S TÍM NĚKDY PROBLÉMY, ŽE BY TĚ TŘEBA NAHÁNĚLI MUŽŠTÍ FANOUŠCI PO KONCERTĚ?

Emke: (smích) Panejo… tak na tohle se mne ještě nikdy nikdo nezeptal (smích). Ne, nic takového se mi nikdy nestalo. S fanoušky, kteří za námi přišli, mám jenom samé pozitivní zkušenosti, většinou pokecáme o muzice a podobných věcech. Navíc vždycky cestuju se svým manželem, takže ten je samozřejmě stále někde poblíž, takže si nemyslím, že by někdo měl kuráž na to něco takového udělat. Naštěstí se nám ale nic takového nestalo a nemuseli jsme to řešit.

SANCTUARY.CZ: TAK TO JE DOBŘE, NEMĚLO BY SE TI TO STÁT ANI V PRAZE. MIMOCHODEM, POVEZETE S SEBOU MERCH?

Emke: Ano, plánujeme ho vzít. Trička, placky, samozřejmě CDčka, pár batůžků a tak…

SANCTUARY.CZ: VÝBORNĚ, TAK O TO VÍC SE TĚŠÍME

Emke: My taky!