Demi Mortuus | 14.04.2017 16:46

She Past Away, Golden Apes a Výsměch? v Brně - u toho jsme nemohli chybět!

Už do čtvrté desítky Clubbers Die Younger vkročila crew pořádající temné sešlosti na území Štatlu. A skočila do něj rovnýma nohama, neboť sestava kapel onoho dubnového večera byla vpravdě interesantní. Turkům se podařilo po letech zase jednou dobýt (nejen) Evropu díky škytající dvojici She Past Away, z Německa s novou deskou dorazila zkušená gothic rocková parta Golden Apes a tuzemské barvy hájil Výsměch?, který si mimo jiné získal ostruhy i na jedné z prestižních kompilací „33 Goth Bands You Should Know“. To už je určitě důvod zvednout zadek a podívat se zase jednou na „déjedničku“.

Do Brna jsem zavítal téměř po roce a propásl jsem tak třeba UFO, které padlo na Kraví horu. Tyhle resty bylo nutno dohnat a i díky domácí slivovičce mých hostitelů vypadalo fáro alienů tuze realisticky. Nechme jej však z kondice vypadnuvší dvojce Mulder / Scully a šup do klubu Eleven, kde už se k produkci chystá poličská parta Výsměch?. Jejich set byl pro mne nakonec ryze předskokanskou záležitostí. Celkem fajn, hudebně vcelku príma, jen jsem se zase pral s vokály a celkovou energií. Chybí mi trocha živelnosti, která by člověka víc nakopla. Pandě to však tentokrát tuze slušelo, takže komu nesedla hudební složka, mohl se potěšit alespoň vizuálně.

Jen co spustili svůj set berlínští Golden Apes, vyplaval onen rozdíl na povrch ještě markantněji. Nemůžu říct, že by parta kolem Peera Lebrechta byla tím nelepším, co lze na goth scéně vidět. Přesto byla zkušenost, profesionalita a jednoznačná kvalita potvrzena razítkem prvních tónů otvíráku z nové desky „MALVS“. „Cedars of Salt“ nikam nespěchá a spíš se tak nějak vznáší, ale ve spojení s povedeným zvukem v klubu Eleven to zkrátka fungovalo.

Matadoři Golden Apes mají výhodu také v tom, že když člověk vidí na pódiu partu sympatických temných „dědků“, musí se chtě nechtě naladit do pozitivna. Lebrechtovi navíc lze (na rozdíl od některých jiných klonů) věřit roli jakéhosi posmutnělého Cavea – on takový prostě je. Není to násilné a ke Golden Apes to patří. Nová deska samozřejmě dostala očekávaný prostor, ale došlo i na starší songy, či na vzpomínku na Davida Bowieho v podobě „Jump (They Say)“. Osobně mám nejraději desku „Riot“ a z ní toho tentokrát moc nezaznělo, ale i tak se jednalo o povedený gig. Vlastně nejlepší, jaký jsem od Golden Apes zatím viděl.

Volkan Caner a Doruk Ozturkcan jsou jasným důkazem, že nářky některých českých kapel o nemožnosti prosadit se na mezinárodní scéně s lyrikou v mateřštině, jsou nesmyslné. She Past Away obrátili nevýhodu ve výhodu a dnes si turecky prozpěvuje každý druhý fanda darkwave. Rozpálit pořádně vařící kotel pod pódiem ve dvojici taky není žádná legrace, ale i to tahle dvojka zvládá bez problémů a to se u toho prosím ani nepotřebuje moc pohybovat. Jeden si hraje s keyboardy či buší do bicích půjčených od Dalibora Jandy, druhý škytá do mikrofonu a loudí z kytary kjůrácky melancholický sound a jako celek to funguje náramně. Zkrátka – kdo umí, ten umí.

She Past Away převálcovali Brno nekompromisně. Netuším, jak to dělají, ale i když člověk slyší hity jako „Kasvetli Kutlama“, „Ritüel“ či „Sanrı“ po sté, pořád mají stejnou magii, která mu okamžitě začne rozhazovat údy všude po okolí. Fajn tak vyzněla třeba i novější „Narin Yalnızlık“, která mne z desky až tolik nebaví a podobně jsem si neskutečně užil prosluněnou pecku „İnsanlar“, u které by člověk nejraději poletoval klubem jako motýlek (to se mi ostatně díky místnímu baru vlastně dařilo i v reálu). Došlo i na tři přídavky a i v tomhle případě musím říct, že ze tří viděných koncertů byl tenhle nejlepší.

Na Castle Party dvojici neseděla velká venkovní scéna, pražský koncert už byl mnohem povedenější a jediným (pozitivním) negativem byl přeplněný klub, ale v Brně to byla opravdová bubácká párty se vším všudy. Kolem 150 návštěvníků tak vytvořila bezvadnou atmosféru, kterou jsem odnesl pořádnou zlatou opičkou, kterou jsem si odvezl do Prahy spolu s příjemnými pocity. Jen tak dál Clubbers!