Pavel Zelinka, Roman Černý | 06.02.2017 19:18

Audiotrauma fest 2017 - Nová Chmelnice

Láska francouzského labelu Audiotrauma k Praze neustává, a tak po prvním ročníku dvoudenní přehlídky, která proběhla na podzim 2015, přišlo pokračování, které v sobě navíc nese i bonus v podobě oslavy 15 let fungování vydavatelství. Tak či onak, začátkem února bylo domácím příznivcům až pod nos naservírováno menu, o kterém řada fanoušků po celém světě pouze sní. Což ostatně potvrdil hned první den festivalu. Pojďme se na něj podívat podrobněji. Děkuji tímto Romanovi Černému za výpomoc při zpracování reportu u prvních dvou kapel line-upu.

Bylo by poctivé poznamenat, že festival měl už svůj předvoj v podobě čtvrteční warm-up párty s živými dIGIMURDER a vybraným line-upem zahraničních DJs. My se ale přesuneme skokem do pátečního dění. Hned po příchodu je jasné, že návštěva festivalu je oproti minule určitě dvojnásobná. Paní v šatně kvituje, že přišel někdo, kdo mluví česky. Ano, zahraniční účastníci byli znovu v přesile. Na druhou stranu i domácích fanoušků bylo v klubu poměrně dost, takže celkový pocit z chumlu černých návštěvníků byl více než pozitivní. Ale pojďme za muzikou!

Pateční večer odstartovali domácí M.A.C. of Mad, kteří svoji tvorbu speciálně pro tento večer upravili do elektroničtějšího hávu. Bylo vidno, že udělali dobře. V jejich vystoupení bylo slyšet prakticky vše, od mrazivých a neuvěřitelně rychlých rifů až po celkem taneční elektroniku. Tomu všemu dominoval úderný řev zpěvačky, která dodala skladbám potřebnou hrubou energii. Bylo by fajn, kdyby kapela šla tímto směrem. Po letech totiž M.A.C of Mad znějí šťavnatě a aktuálně. Navíc odezva z publika přišla také více než pozitivní.

Druhá na scénu přišla formace z Francie Signal². Trojice (dva vokalisté plus jeden operátor za přístroji) se do posluchačů pustila skutečně zostra, kdy ale na rozdíl od podobně personálně sestavených Chrysalide do muziky napumpovali velké množství urban vlivů. Enormní verva byla hmatatelná především z vokalisty Le Jeuneho. Na něm bylo zřejmé, že chce zaujmout a i přes problémy se zvukem, se mu to povedlo. Bohužel, kladivo elektronických Beastie Boys nemohlo pro tentokrát dopadnout do publika plnou silou.

To třetí vystupující, sólový projekt Benjamina Schoonese nazvaný Noire Antidote, sice vystoupil s podobně laděným programem, v ústrety mu šel ale mnohem lepší zvuk, který se linul z místní PA soustavy. Střední tempa, výrazné distorze zvuků kombinované s melancholickými melodiemi a tu a tam až neoklasickými momenty (smyčce, klavír). To jsou základní pocity ze setu, který přehrál zásadní porci čerstvě vydaného alba „I Know Where The Wolf Sleeps“. Vrcholem setu, stejně jako desky byl pak titulní kousek, který obecenstvo donutil k hromadnému pokyvování do rytmu. Nadprůměrné!

Pak se ale začaly dít ještě zajímavější věci. Nejdříve nastoupil na pódium ostřílený Gwenn Trémorin, který vede jak sólový projekt Flint Glass, tak je polovinou dvojice Tzolk’In. Do Prahy přijel Gwenn sám, což ale vůbec nevadilo. Jako jediný svůj set postavil jako jednolitý blok, který nejdříve dark ambientně střádal atmosféru, které poté utahoval šrouby. Do setu nastoupily tribálně laděné rytmy, statické plochy se rozvlnily temnými sekvencerovými linkami a posluchač se ani nenadál, jak v silném, atmosféricky zdrcujícím stisku se náhle ocitl. Atmosféře pomohla i černobílá projekce sestávající se většinou z ukázek klasik němé éry filmu. Závěr pak Flint Glass nechal posluchače mírně vydechnout, stejně ale mnohým trvalo nějakou dobu, než se z očarování sympatického Pařížana dokázal vymanit.

Pověst projektu Hologram_ jako live buldozeru myslím dostatečně vykreslil v reportu minulého ročníku kolega Kootcha (zde). Letos nás čekal stejný zážitek a bylo jen otázkou času, kdy zvukař vyladí zvuk. Trvalo mu to dva tracky. Pak ale čahoun znovu zakrytý kapaucí nasadil do setlistu válcovačku Thirteen Theorems z nové desky „Amen: Requiem For Heart Fragment“ a bylo vymalováno. Publikum totálně na lopatě a Martin Delisle v pozici nemilosrdného diktátora, který nutí publikum k oslavným reakcím, aby následně celý dav poslal tlakovou vlnou proti betonové zdi. Asi nejvíce dubstepových momentů, řada stoptimů, ale také neoklasickým samplů a pochodových perkusí. Tenhle projekt v podstatě zopakoval to, o co se snažil Noire Antidote, udělal to ale s trojnásobnou intenzitou a suverenitou.

To už tu máme závěrečnou livezakládat a to zakladatele a nedávno ještě spolušéf a Audiotrauma labelu Arca a jeho sólový projekt Sonic Area. Jeho poslední dvě desky mají jasné myšlenkové podhoubí a ovlivňují výrazným způsobem i podobu Arcovi hudby. Zatímco tedy koncert na minulém Audiotrauma festivalu byl plně v intencích absintového konceptu „Music For Ghosts“, letošní vystoupení mělo, díky loňské kolekci „Eyes In The Sky“ podobu meziplanetárního výletu. Mimozemská maska byla vyměněna ze stříbrnou škrabošku, abstraktní projekce pak jakoby zhmotňovala dění v nekonečných mezigalaktických prostorách. Hudba samozřejmě vycházela z loňského alba, takže byla jakýmsi průnikem starých Arcových postupů a retroelektronických myšlenek odkazujících až někam k Jean-Michel Jarremu, Johnu Carpenterovi nebo třeba k polozapomenutým Italům Nightmare Lodge. Tady se nehrálo na absolutní dominanci, ale, jako ostatně u Arca vždy, na silnou a originální uměleckou výpověď. Paráda.

Poté nastoupil na pódium DJ Salt, jinak šéf labelu Ant-Zen, aby držel stále jasnou linii temné elektroniky, nahony vzdálené EBM nebo agrotech klišé. Byl čas vyrazit domů, aby člověk byl schopen fungovat i druhý den festivalu.

Fotogalerii z úvodního dne najdete ZDE.