Rozhovor s Parade Ground

"Na tomhle světě není podobná kapela jako Parade Ground." Rozhovor se zpěvákem 34 let fungujícího nedoceněného originálu, který psal třeba i pro Front 242.

SANCTUARY.CZ: AHOJ JEAN-MARCU. PROTOŽE JE TOHLE NEJSPÍŠ VŮBEC PRVNÍ ROZHOVOR PARADE GROUND S NĚKÝM Z ČECH, ASI BY BYLO DOBRÉ NA ZAČÁTEK NĚJAK SHRNOUT ZAČÁTKY KAPELY A TAK, MŮŽEME?

Jean-Marc: Ano, jasně! Začnu od názvu – jméno Parade Ground jsme použili jako reakci proti povinné vojenské službě. To se psal rok 1981 a my začali konečně pracovat víceméně profesionálně na hudbě. Předtím jsme měli ještě jiné kapely – já se objevoval na pódiu už od roku 1979 – ale teprve na začátku osmdesátých let jsme se začali potkávat s  Danielem Bressanuttim z Front 242. Pracovali jsme spolu v obchodě s hudebninami v centru Bruselu a byly tam tehdy všechny ty úpně nové nástroje jako syntetizátory, automatické bicí a podobně. Byla to doba, kdy se zdálo, že všechno je možné. Veliká volnost, obrovská tvůrčí svoboda. S těmito nástroji jsme se poměrně brzy ocitli na pódiích a vydali první desku, kterou produkoval právě Daniel B. 

SANCTUARY.CZ: JE ZAJÍMAVÉ, ŽE TEN VÁŠ NÁZEV VYŠEL Z  REAKCE PROTI VOJNĚ…

Jean-Marc:
(smích) Jo, on to totiž byl i náš osobní případ – nám se na vojnu nechtělo a přitom to bylo povinné a tak jsme neměli jinou možnost. V Belgii se vás nikdo neptal. Když můj bratr na vojnu nakonec nemusel, pořád poslouchal ode všech okolo pichlavé poznámky o tom, že „řádně nesplnil svou povinnost“. Ostatně i proto chtěl dělat hudbu jako reakci – tou dobou jsme měli punkového ducha a vojna byla názorově náš pravý opak. 


Parade Ground

SANCTUARY.CZ: I S TÍMHLE NÁBOJEM ALE MUSELO BÝT TECHNICKY DOST NÁROČNÉ ZAČÍT NA POČÁTKU OSMDESÁTÝCH LET DĚLAT ELEKTRONIKU. VYBAVENÍ TOU DOBOU BYLO JEŠTĚ CELKEM V PLENKÁCH…

Jean-Marc:
 Jo, my používali malé syntatizátory, které jsem programoval přímo na pódiu. To znamená, že jsem během každé skladby do syntetizátorů programoval a ťukal jednotlivé zvuky. Byli jsme kapela s čistě elektronickým vybavením, ale pouštěli jsme je přes tehdy nové kytarové aparáty Vox, což byla tou dobou dost nezvyklá věc. Tím pádem jsme si ale technicky museli vybrat mezi skladbami napsanými pro kytaru a skladbami napsanými se synťákem.

Myslím, že Daniel z Front 242 poměrně rychle pochopil, o co nám jde, a dali jsme dohromady takovou směs obojího. Tak vznikla i skladba „Dual Perspective“, ve které jsou slyšet obě naše hudební tváře –  ta kytarová, a ta synťáková. Ostatně, proto jsme jí taky pojmenovali „Dual Perspective“ – dvojitá perspektiva

SANCTUARY.CZ: NEMÉNĚ SILNOU SLOŽKOU VAŠÍ TVORBY JSOU I CHYTRÉ TEXTY. KAM CHODÍTE PRO INSPIRACE?

Jean-Marc:
Já o psaní textů vždycky přemýšlel jako o filmu. Nám se hodně líbily francouzské snímky z období druhé světové války, jaké točil třeba Jean Renoir, Carné a podobně – tihle lidi nás hodně ovlivnili. Asi i proto jsem psal texty tak, jako by to byly povídky určené ke zfilmování. To je dobře poznat třeba ve skladbě „Modern Hunting“ na albu „Cut Up“. Vidíme před sebou příběh, jako bychom ho sledovali skrze kameru. Takhle pracuju – nepíšu zbytečné zamilované píšničky. Chci být režisér.


Parade Ground – Modern Hunting

SANCTUARY.CZ: ZAJÍMAVÝ POHLED NA TEXTOVÁNÍ…

Jean-Marc: Ano, propracoval jsem se k němu (smích). Kromě toho ale mám při vymýšlení textů v hlavě i živé koncerty – aby se slovům dalo dobře rozumět a měly i live stejnou dávku agresivity a provokovaly publikum. Můj bratr je totiž velký provokatér. Máme tyhle skladby moc rádi, jsou velmi upřímné a moc rádi si je vyměňujeme s diváky. Ještě víc než skladby totiž milujeme živé koncertování.

SANCTUARY.CZ: NA TĚCH TEXTECH JE TO POZNAT – OSTATNĚ, VŽDYŤ JSTE V DEVADESÁTÝCH LETECH DĚLALI SLOVA I NA DESKY FRONT 242. JAK K TOMU DOŠLO?

Jean-Marc: My jsme si s Danielem a Patrickem z Front 242 vždycky byli velmi blízcí a když vyšla jejich deska „06:21:03:11 Up Evil“, nebyli spokojení s texty singlů. A taky se jim nedařilo najít zpěvové melodie. A protože se Patrickovi a Danielovi líbilo, co děláme a jak to děláme, svěřili nám tvorbu slov. On tehdy poprosil o pomoc ještě pár dalších lidí ve svém okolí, ale ty naše nejlíp pasovaly k textům, které psal Jean-Luc De Meyer. Ono to tehdy bylo s Danielem dost těžké, protože měl velmi přesnou představu o tom, jak by měla slova znít – velmi úderná a velmi trefná. Tak jsem mu jich pár půjčil (smích). A dopadlo to dobře.


Front 242 – Religion


SANCTUARY.CZ: TO JE OD VÁS HEZKÉ. MIMOCHODEM, TOU DOBOU SE PARADE GROUND STÁHLI DOST DO ÚSTRANÍ A NEBYLO O NICH VĚDĚT. PROČ ZROVNA V DEVADESÁTÝCH, V DOBĚ VZESTUPU ZÁJMU O TEMNOU ELEKTRONIKU?

Jean-Marc: Jo, tou dobou jsme opravdu měli mezeru v hudebních aktivitách. Já jsem začal psát román a můj bratr se vrhnul na tvorbu umění. Po hudbě se nám ani příliš nestýskalo, protože jsme byli celkem znechucení lidmi, se kterými jsme tehdy byli ve styku. Třeba s těmi z vydavatelství Play it Again Sam, kteří k nám, ani k Front 242 nebyli úplně korektní.  To Ti nepomáhá, když chceš dělat další hudební kroky a chceš je udělat správně. Na druhou stranu jsme se toho ale naučili dost i během období, kdy jsme hudbu nedělali.

Když jsme se pak vrátili na scénu, byla ohromná radost zase dělat živé koncerty – bylo to pro mne trochu jako zemětřesení, mít najednou možnost zase hrát (smích). Zvlášť, když lidé oceňují, co děláš – dostáváme víc chvály než kolik se nám jí v Evropě kdy předtím dostalo. Proto jsme moc rádi, že se podíváme i do Čech a něco tam ukážeme (smích).

SANCTUARY.CZ: NO TO MY TAKY! ALE ZŮSTAŇME JEŠTĚ CHVILKU V HISTORII. VY JSTE V POLOVINĚ DEVADESÁTÝCH LET NATOČILI ALBUM „15TH FLOOR“, ALE AŽ DONEDÁVNA JSTE HO NEVYDALI. CO SE STALO?

Jean-Marc: Stalo se to, že v Play it Again Sam chtěli vyměnit kapely, pro které pracovali. Zkoušeli jsme se domluvit s britskými vydavatelstvími jako je Mute a také německými labely. Zkoušeli jsme tehdy všechno možné, ale nenašli jsme. Rozhodli jsme se to tedy nechat chvíli uležet. A čas běží velmi, velmi rychle. Otočíš se, aby ses podíval, co’s udělal, přijde Ti, žes byl pryč sotva pět minut – a ejhle, ono to bylo patnáct let (smích)!

Parade Ground – The 15th Floor

SANCTUARY.CZ: LETÍ TO, NO… ČÍ NÁPAD BYL NAKONEC TOHLE ALBUM PŘED TŘEMI LETY VYDAT?

Jean-Marc:
To napadlo Dirka Ivense z Absolut Body Control, Dive a dalších projektů. On byl naším fanouškem už před dávnou, dávnou dobou – a teď je slavný (smích). Jemu se moc líbila naše hudba a měl pocit, že by si tahle deska zasloužila vydat.

SANCTUARY.CZ: TO MĚL URČITĚ PRAVDU. POJĎME SE JEŠTĚ NA CHVILKU VRÁTIT DO TOHO OBDOBÍ VAŠEHO HUDEBNÍHO MLČENÍ. ZMÍNIL JSI, ŽE JSTE SE VĚNOVALI UMĚNÍ…

Jean-Marc: Jo, my jsme oba umělci z povolání – věnujeme se hodně interiérům. Taky jsme měli nějaké psychické problémy – mně s nimi dokonce na chvíli poslali i do nemocnice. Sice vám teď asi zním vesele, ale to je tím, že se teď cítím lépe. Ale v určitém období našich životů jsme opravdu oba trpěli silnou psychickou nepohodou. Museli jsme si najít cestu zpět k hudbě. Je to tedy opravdu díky Dirkovi z Absolut Body Control, že jsme zpátky. Řekl nám, proč se prostě nevrátíme na scénu a nezahrajeme na elektronickém festivalu v Antverpách. Udělali jsme to a zjistili, že tolik milujeme hudbu a že nám tolik chyběla, že teď chceme hrát co nejvíc to půjde.

SANCTUARY.CZ: TO ALE NEBYLO VŠECHNO, CO PŘED TĚMI TŘEMI LETY VYŠLO. KROMĚ TOHO TO BYLO OSM TRACKŮ, KTERÉ ROVNĚŽ VZNIKLY V DEVADESÁTÝCH LETECH, A KTERÉ JSTE VYDALI NA KAZETĚ POD NÁZVEM „A ROOM WITH A VIEW“. POVÍŠ NÁM O NICH NĚCO?

Jean-Marc: Jo, to byly skladby, které se nám moc líbily, ale nepodařilo se nám je vydat. Na druhou stranu snad není píseň, za kterou bychom si nestáli. Asi proto jsme chtěli, aby i tyto tracky vyšly. Vzniklo to tak trochu souhrou náhod – nejdřív se nám ozval někdo ze Spojených států, že by naše skladby vydal, pak někdo další z Ruska, že by si „A Room With A View“ rád pořídil na kazetě, a zároveň se ozvali lidi z Belgie, že by nás rádi dali na jednu kompilaci. Najednou se tedy na nás nahrnuly hned tři tyhle projekty, což nám dalo nový pocit, že naše hudba je dobrá.
 


Máme z toho radost. Některé z nich jsou připraveny i do našeho „vintage setu“, který jsme připravili i pro Českou republiku. Myslím, že by měl každý přijít (smích) – podle mého máme co říct a je v nás něco opravdu originálního. Myslím, že na tomhle světě není podobná kapela jako Parade Ground. To ne, že bych byl namyšlený, když to říkám, ale jsem přesvědčený o jisté originalitě a unikátnosti naší hudby. Přijďte se ale přesvědčit sami – a vezměte s sebou kamarády (smích). Uděláme z toho oslavu.

SANCTUARY.CZ: URČITĚ. PODÍVEJME SE JEŠTĚ DO VAŠÍ DISKOGRAFIE. KDYŽ JSTE SE OPĚT VRÁTILI NA SCÉNU, VYDALI JSTE DESKU „ROSARY“, KTERÁ ZNĚLA MNOHEM AGRESIVNĚJI, VZTEKLEJI NEŽ COKOLIV, CO JSTE UDĚLALI PŘEDTÍM. ČÍM TO?

Jean-Marc: Myslím, že to vyšlo z  nálady mého bratra, který složil většinu tohoto alba. Pierre si o „Rosary“ myslí, že je to opravdové mistrovské dílo, perfektní album (smích). Ne, že by byl tak nafoukaný, ale je prostě jen hodně spokojený s výsledkem – chtěl posluchače popadnout, vyděsit, ublížit mu, v podstatě ho zničit. Emocionálně je to deska plná agresivity a násilí. Pro mne to byla zase trochu jiná zkušenost, protože většinou píšu o lásce a věcech, které jsou opakem  vzteku nebo provokace. V Parade Ground tedy máte nejen dvě stránky hudební – tu kytarovou a tu elektronickou – ale i emocionální, kdy můj bratr je velmi agresivní, a já zase velmi mírumilovný. A o tom je „Rosary“.


Parade Ground – Rosary


SANCTUARY.CZ: VY JSTE KROMĚ TÉHLE DESKY ZA POSLEDNÍ ČTYŘI ROKY VYDALI I DVĚ KOMPILACE – „THE GOLDEN YEARS“ A „STRANGE WORLD“. JAK TO VZNIKLO?

Jean-Marc: Naši kamarádi a lidi, kteří milují naší hudbu, o těch kompilacích kdysi napsali, že „v lepším světě by to byl trhák“ (smích). Já říkávám, že jsme nedoceněná kapela, která i když tvoří originální hudbu, nedostává se jí úspěchu, který by si zasloužila. Mám ale radost, že Front 242 ten úspěch stále mají – a ohromný! Přeju jim, ať jim to vydrží co nejdéle. Kromě těch dvou kompilací teď chystáme i nové album, ze kterého vám v Praze zahrajeme dvě nebo tři skladby.

Ale abych odpověděl na otázku – „The Golden Years“ vznikla tak, že se nám ozval Američan Josh Cheon, že se se mu líbí naše hudba a že by nám chtěl vydat kompilaci. Tahle nabídka přišla v pravý čas, skoro jako kdyby se najednou ti praví lidé ocitli na tom pravém místě – a to se nám nikdy předtím nestalo. Byli jsme spíš tak trochu jako prokletí kluci – ale kdo nás proklel? (smích)

SANCTUARY.CZ: TAK HLAVNĚ, ŽE UŽ JE TO PRYČ. JEŠTĚ SE CHCEME ZEPTAT NA PIERŮV SÓLOVÝ PROJEKT MARIA. JAK SE MU DAŘÍ?

Jean-Marc: Pracuje na tom. Kolem celého toho projektu je cosi, o čem můj bratr nechce moc mluvit. Původně to měl být vlastně tajný projekt. Co mne ale ohromuje je ten velikánský rozdíl mezi Pierrem na pódiu s Parade Ground a Pierrem na pódiu s Maria. Je to úplně jiné – s Maria je jako divé zvíře, hrající příjemně mrazivou hudbu. Myslím, že si živé koncertování hodně užívá – ale to s Parade Ground i Maria.

SANCTUARY.CZ: TO JE MOC DOBŘE. A KDYŽ JSME ZPÁTKY U TĚCH PARADE GROUND – ZMIŇOVAL JSI NOVOU TVORBU. KDY SE TEDY MŮŽEME TĚŠIT NA ČERSTVOU DESKU?

Jean-Marc: Všechno, co teď můžu říct, je to, že práce na nové desce jdou celkem pomalu. Dáváme si na čas, protože si myslíme, že předchozí „Rosary“ bylo vážně dobré album, a tak bychom na to chtěli navázat něčím podobně kvalitním. Pierre momentálně dohledává ještě nějaké melodie. Zase tu najdete jistou dávku vzteku, protože se bouříme proti nedostatku nevinnosti ve světě – právě to nás totiž tak moc vytáčí, i na pódiu. Chceme udržovat nevinnost mládí – nepijeme, nekouříme, neužíváme drogy a rádi bychom, aby je nebrali ani mladí lidé. Tohle všechno je pro nás velmi důležité.  

SANCTUARY.CZ: TO SVOU HUDBOU URČITĚ MŮŽETE VYJÁDŘIT. MIMOCHODEM, CO SI MYSLÍŠ O SOUČASNÉ STOUPAJÍCÍ OBLIBĚ COLDWAVE A  STARÉHO OSMDESÁTKOVÉHO ZVUKU?

Jean-Marc: Máme z toho radost, líbí se nám to – pokud  je to upřímné. Dokud jsou umělci opravdoví – stejně, jako jsme se to vždycky snažili dělat my – nemám z toho pocit, že by se jen snažili imitovat kapely jako Joy Division nebo Section 25. Podle mého si k tomu tihle umělci nacházejí vlastní cestu – a já si myslím, že je to dobrá věc. Tehdy totiž tyhle věci byly volně v rádiích a my máme rádi všechno, co je volné a svobodné. Čili je hezké i dnes slyšet nové kapely s tímto zvukem. Musí si ale časem najít cestu i k vlastní osobnosti a osobitosti.

Parade Ground live

mohlo by vás také zajímat