Z dalekého Toronta přišla nabídnout svou kůži na hudební trh dvojice, která si říká Atomzero. Ta si vydala ve vlastní režii (respektive pod svým labelem ZapGun Recordings) debutové album, které dostalo jméno „Symbiosis“. Sklízí s ním v recenzích nemalé úspěchy a tak jsme si řekli, že nebude od věci se jim taky mrknout na zoubek.
ATOMZERO - Symbiosis
Vydavatel: ZapGun Recordings, 44:38
Peter Godziewski (jsou všude!) a Gord Clement se seznámili počátkem devadesátých let. Tehdy totiž prodal Gord Peterovi svůj první sampler. Rychle se spřátelili a Gord potom Peterovi pomáhal jako technik s jeho tehdejší kapelou Eons Amok, když hráli právě kolem Toronta. Potom se však Péťa sčuchnul s Ronanem Harrisem a střihl si roli klávesáka VNV Nation na jejich místní štaci (tehdy hráli jako předskok Nitzer Ebb). Slovo dalo slovo, Peter se přestěhoval do Anglie a ztratil s Gordem na nějaký čas kontakt. Po nějakých aktivitách v partě Electro Assassin začal tvořit vlastní hudbu a někdy kolem roku 2002 vzniklo jméno Atomzero.
Řekl bych, že je na něm znát ono časově široké rozpětí vzniku. Má to svoje plus i mínus. Deska je díky tomu poměrně barevná, co se stavby a zvuku tracků týče, ale zase na mne díky tomu působí tak trochu roztříštěně a nekonzistentně.
Atomzero - MisDirection
„MisDirection“ a „Blockade“ potěší nejvíc milovníky elektra v jeho oldschoolové podobě. Energie a vcelku vážný tón zpívaného vokálu bez nějakých hrátek s gradacemi či snahou o výraznější melodické motivy, či dokonce refrény. „Dissent“ a „Nature Without Sound“ se v tomhle směru přeci jen snaží zaujmout víc a pod povrchem probublává i trochu víc temnoty. Vrcholem drsnější složky desky je vál „Build Decay“, který má jednoznačně industriální ohoz. Jen mi chybí trochu víc agrese v celkovém vyznění. I když je zvuk tvrdší, celkově na mne tahle věc ve finále působí vcelku neškodně. Což je chyba.
Vlajkovou lodí melodičtějších chvil alba je určitě titulní song „Symbiotic“, v níž se právě výraznější refrén povedl, a živelného zvuku si užijete do sytosti. Podobně naladěná je i o něco pomalejší „Surface“. V těchto chvílích jde možná na nahrávce cítit vliv hvězdných VNV Nation (jak se zmiňuje v promo materiálech), leč Atomzero se drží více při zemi a nemají zdaleka tak bombastické aranže. „Ghost Inside“ a „Brave“ pak zase odkazují na baladické věci Harrisovců, zejména díky podobné barvě Gordova hlasu.
Hodnocení: 70%
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.